Kelt

jak je to s původem určitých pokrmů, které se vztahují k nějaké zemí a jejím obyvatelům?

Tak jsme měli na oběd španělského ptáčka. Jedí to španělé, nebo o tom ani neznají. Na jarmarku se prodává turecký med, a ví o tom nějaký Turek? Stejně tak tatarská omáčka – Tu asi dovezli Tataří? A našlo by se toho více v české kuchyni. Ostatně kdo ví, zda nějaké jídlo v cizí zemi nemá přívlastek – české? Děkuji.

Odpovědět

Zajímavá 0 před 653 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 1 příspěvek, nejnovější před 653 dny

Odpovědi

Filip84

Ne, Hispánci „španělského ptáčka“ vůbec neznají. Je to prostě roláda s mozaikou, její původ jde „vystopovat“ ke dvoru Rudolfa II., a ta podoba mozaiky, jak jí známe dnes, je až věcí „normovačky“ raných 50. let.

Turecký med neznám, nežeru to, v hospodě bych to neprodal – fakani by od toho byli ulepení, celá hospoda by od toho byla ulepená, všude by byly vosy, a podobná verbež, takže když jsem v hospodě dělal, byli jsme soudní lidé, tak celkově v tom kolektivu, a nikoho nenapadlo prodávat hostům turecký med! Proboha! 🙂

Sauce au Tartare, Sauce Tartare, tatarská omáčka, je omáčka francouzské kuchyně: nakrájíš si, nadrobno, do mísy kyselé okurky a cibuli v poměru 1:1, přidáš mletý černý pepř, kydneš na to hodnou porci mayonnaise, zamícháš, a máš tatarskou omáčku, za 1/4 hodiny toho máš vědro! Nechápu, že za to Scheisse v obchodě někdo platí. Au Tartare se jí říká, protože – údajně – nějak na Krymu bačovali Tataři, a ta omáčka – nějak, vzdáleně – pochází od nich. Jestli to tak je, nebo není, nezjistíš a není to podstatné.

Žádné české jídlo neexistuje.

Bramboračka = Kartoffelsuppe, přišla z Německa (Saska, jo, Podkrkonoší, Egerland, a tak).

Knödel: nějaký Knödel je po celém světě, Knödel z pečiva, nekynutý, se špekem, máslem a petrželí, je německé jídlo (Tirolerland). Tirolerland is Kein Italien, Tirolerland sind auch die im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder, prostě: Tyroly být taky Rakousko, v Rakousku být také Němci, ti Němci kočovat, jiní Němci také milovat Knödel tuze velmi! 🙂

Svíčková: Hovězí maso + mirepoix + divoké koření = pečeně na divoko, francouzská střední kuchyně. K nám se dostala až někdy v 19. století, se středostavovskou kuchyní, z německého prostředí (Sauerbraten).

Kyselo: polské jídlo, żurek śląski.

Takhle bych mohl pokračovat donekonečna.

Pointa krajových jídel je o tom, že chutnají jinak, než ve vedlejším kraji. Ono české kyselo chutná jinak, než żurek, svíčková jinak, než Sauerbraten, a tak by šlo pokračovat. Ale opravdu národních jídel, původem, je velice málo.

1 před 653 dny

0 Nominace Nahlásit

annas

lV odkazu najdte některá joídla, která se dnes poavažuji za česká, ale vznikla jinda.
Původní čeká kuchyněš jer dílem několika národů.

https://fresh.iprima.cz/vyroci-100-let-republiky/ceska-narodni-jidla-znate-jejich-pribehy

Za specialitu českých zemí byly skutečně považovány především ovocné knedlíky, které dala naší národní kuchyni Morava. Obecně moučná jídla byla přínosem české kuchyně do rakouské a dělo se to především prostřednictvím služek, které sloužily ve Vídni.
https://magazin.aktualne.cz/ceskym-narodnim-jidlem-jsou-svestkove-knedliky-ne-veprova-se/r~33732b1e755111e88980ac1f6b220ee8/

KNEDLO VEPŘO ZELO
Neboli knedlíky s vepřovým a zelím. Někdy se k příloze jí vepřové karé, někdy tučnější maso známé jako “moravský vrabec”. V každém případě je to dobrota, po které jen tak nevyskočíte na nohy. A je opravdu unikátně česká! Sice má původ v 19. století za dob císaře Franze Josefa, ale pochází vlastně z Prahy. To jeden pražský restauratér vynalezl unikátní pokrm, který do té doby neznala žádná kuchařská kniha, a to vepřové s knedlíkem a zelím, dnes nám dobře známé knedlo vepřo zelo
https://fresh.iprima.cz/vyroci-100-let-republiky/ceska-narodni-jidla-znate-jejich-pribehy

Buchty jsou také jednou z mála potravin, u nichž je opakovaně uváděna jako „země původu“ Česká republika.

https://www.vitalia.cz/clanky/ceske-buchty-pro-uspech-jsou-zasadni-malickosti/

Zkuste si projít archiv, stejná otázka, zda nějaké jídlo nemá ořívlastek české najdete v archivu stejně jako původ mnoha pokrmů.

Např. tatarský biftek a tatarská omáčka
https://www.odpovedi.cz/otazky/proc-se-rika-tatarskemu-bifteku-tatarsky-biftek
https://www.odpovedi.cz/otazky/proc-se-rika-tatarske-omacce-tatarska-omacka

Upravil/a: annas

1 před 652 dny

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

Filip84

Jo, ještě jsem opomněl:

Jsou módní vlny. V podstatě ta kuchyně, jak jí popisuje Rettigová a spol., byla hodně německá. Zase po WWI, protože tzv. první republika byla, de facto, francouzským protektorátem, no a taky proto, protože francouzština byla, tehdy, jakási lingua franca, něco, jako dneska angličtina, tak se ty receptury pofrancouzšťovaly. Ono kdybych Ti vedle sebe navařil hovězí na divoko ve smetanové omáčce á la „česká svíčková“, á la Sauerbraten, no a klasickou francouzskou recepturu, bez příloh, jo, jenom maso, hezky, na talíři s omajdou, tak bys ten rozdíl, asi, viděl a ochutnal. A klidně by se to mohlo navařit všecko dvakrát: jednou v hrnci na sporáku, podruhé v troubě v pekáči.

A když bych, k tomu, navařil „českou svíčkovou“, řekněme, jak „za císaře pána“, tak, krom toho, že to jídlo bylo obecně tučnější, omáčky hustší, tak by byla podobnější té německé variantě. Nebyla by stejná, ale podobnější.

Další vlna „úprav“ přišla s WWII – samozřejmě: nedostatek, no a hlavně, s poválečným nedostatkem, protože ten se nějak projevoval až do začátku 70. let. Ono když si projdeš ty, někým milované a opěvované, někým naopak nenáviděné, „normovačky“, no a když bys uměl vařit, znal receptury, technologické postupy, tak Ti dojde, jo, proč a jak se co zjednodušilo, okmásalo, aby se to prostě dalo navařit i v přídělovém a postpřídělovém systému.

A tím vším, a pak samozřejmě tím, že každý kuchař má jiný počet chuťových pohárků, někdo kouří (kuchař by kouřit neměl), každý má trochu jiné chuťové preference, atp., je ovlivněno to, jak to konečné jídlo, v daném místě a daném čase, vypadá a chutná. Dneska je zase vlna „light“, nejde ani tak o to, že by někdo, kdo si objedná vepřovou se zelím a Knödelem, nebo svíčkovou, chtěl hubnout, ale o to, že většina hostů dnes rukama nemaká, zároveň lidé vyžadují větší porce, než tomu bylo v minulosti (1.5 až 2 násobné), takže když bys mu naložil takovou porci „staročeské“ vepřové se zelím, nebo svíčkové, tak už Ti na to nedojde, protože toho nesní ani půlku. A pak by večer nebylo „nic“, že.

Jsou to trendy, které ale strávník, host, většinou ani nezná, jako nouvelle cuisine, podle kterých se ty receptury a postupy upravují.

Proto, ku příkladu, výraz „staročeský“ nemá s pravým slova smyslem pojmu staročeský vůbec nic společného. O staročeském se můžeme bavit před bratrskou mluvnicí, tj. někdy v 15. století a níže. A nic z té doby by dnešnímu člověku prostě nechutnalo: nejí cvrčky, veverky, skřivany a chrousty. Tehdejší postupy byly méně sofistikované, omáčky těžké, hutné, silně kořeněné, protože pokud se používaly, pak maskovaly maso navilé více, než je zdrávo. Ne, je to prostě marketing, propaganda, něco, co má přitáhnout někoho, komu nevyhovuje „light“ trend, takže je to o trošičku víc mastné a tučné. To je ale celé. 🙂

před 653 dny Odpovědět Nahlásit

Nový příspěvek

Zajímavé otázky v kategorii Jídlo a vaření