Jak byste stručně definovali Absolutní poznání?

Neni žádné absolutní poznání, a nelze definovat něco, co neexistuje.

Dumat nad tím, nemá mnoho smyslu a definic už je tady (na Zemi), až to hezké není…
I netápe (AI), vyhledala, celkem slušné informace. A: „Vzhledem k neustálému vývoji je lidské vědění považováno za relativní a neustále se zpřesňující.“
https://cs.wi­kisource.org/wi­ki/Ott%C5%AFv_slov­n%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%B­D/Absolutn%C3%AD
Duchovní směry: V mystice nebo buddhismu se tímto termínem často označuje osvícení – přímé, intuitivní vnímání jednoty vesmíru, které nelze plně vyjádřit běžným jazykem.
„V mnoha filosofických a náboženských směrech jde o poznání z pohledu samotného vesmíru či božství, které přesahuje omezené lidské vnímán“
https://vesmir­.cz/cz/on-line-clanky/2016/11/v­edet-vsechno-kde-lezi-limity-poznani.html
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Absolutno
Lidské poznání, je limitováno schopností vnímání

Upravil/a: da ny

Absolutní poznání je transcendentální, protože není ničím omezeno; dá rozum, že je bez hranic a překračuje vše. Zároveň všechny informace zahrnuje i přesahuje.
Racionální poznání samozřejmě není přímá zkušenost a skutečné poznání. Představa o řece a její popis a analytické rozpitvání (byť sebelepší) není řekou, ale jistou iluzí o řece, či nepřímé (nedokonalé) poznání. Řeka je řekou – aby se skutečně poznala, muselo by se splynout s ní a její podstatou (v daném čase/přítomném okamžiíku, ale zároveň přes čas i prostor).

Pochopitelně se to nedá poznat ani uchopit diskurzivním uvažováním nebo se k tomu přes něj dopracovat. Něco tak omezeného a relativního-podmíněného jako lidská mysl nedokáže pojmout něco absolutního. Je to jen obyčejný a omezený příjmáč a nástroj.
Samotná hmota je naprosto relativní až neskutečná ve své podstatě. Velmi pomíjivá a jen shluk atomů definovaný rozdílnou strukturou a hustutou – podle toho i vlasntostí. Ostatně hmota a energie nejsou dvě oddělené entity, ale dvě různé formy téže podstaty, což mluví docela samo o sobě. Materialismus je neskutečný z toho i všechny dualismy a zbývá jen nedualita a její nedokonalé anebo modernější alternativy (monismus, Jednota, idealismus, případně panpsychismus, idealistický monismus, analytický nebo subjektivní idealismus. atd). I z hlediska racionality, pravděpodobnosti, objevů a odlišných metod poznávání a mj. i třeba podle Occamovy břitvy nebo Bayesovského odhadu.

Platí základní předpoklad, že je mnohem pravděpodobněšjí, aby existovalo i to, na co lidská mysl vůbec nestačí a nedokáže si představit, než aby nemohlo existovat cokoli, co si představit dokážeme. Platí tedy základní Parmenidův axiom (parafrázován), že myslitné a jsoucí je totéž. Respektive, naprosto cokoli, o čem dokážeme myslet nebo si představit zákonitě existuje (nemůže to být někde „vně“, neexistující) a je to zároveň možné. Logicky přemýšlíme o něčem, nikoli o ničem. Abstraktní neznamená neexistující a ať je myšlenka jakkoli šílená nebo se zdá nemožná či dokonce zdánlivě odporující přírodním zákonům, tak je to vše představitelné (jen to nikdy nebude absolutní – kromě samotného absolutna). Představujeme si jen to s čím jsme se setkali, co známe a kombinace těchto věcí. Na relativní úrovni může existovat cokoli, přírodní zákony tak jak je známe jsou nejspíše jen relativní, a struktura jednoho vesmíru, ale za nimi budou hlubší zákonitosti (absolutní rovina), neboli povaha a vlastnosti absolutna (nekonečný zdroj a potencialita, ze které vše vychází, mj i vesmíry a přírodní zákony).

Upravil/a: TEDD¥

Neotravuj tydýte. Stejně nic nepochopíš. Pouze stále prudíš.

Těžko říct, definice říká, že je to konečné pochopení vší reality.
Našel jsem ale na webu: https://www.iv­tipy.cz/
Co je absolutní demagogie?
Přesvěčit všechny ostatní o tom, čemu sám nevěříš.
To umí hodně politiků, spíš většina 🙂