Jak by vypadal svět bez průmyslové revoluce – byli bychom šťastnější?

Technologie a materiální bohatství nejsou podmínka štěstí, a je to jen jedna jediná (a přeceňovaná) tvář pokroku; jenže moderní společnost se na mimo jiné tomto vybudovala. Takže dokud se toto nedostane pryč ze základů civilizace spolu s (de)ideologizací společnosti skrz naskrz, tak se z toho lidstvo jen tak nedostane. Ještěže už se začíná pomalinku od lineárního vývoje dějin ustupovat, přestože stejně stále zcela dominují ideologie, anachronismy a prezentismus.

@TEDD¥ Část postmodenristů začíná do lineárního vývoje dějin ustupovat, ale osobně mám naopak problém s představou, že vše jde neustále v cyklech a lidstvo se neumí poučit z vlastních chyb … Nejsem žádný komunista, ale v přirozený, trvalý pokrok věřím.

@Pepa25 (Bude toho samozřejmě více, takže pokud nevyhovuje délka textu, je možné nečíst anebo rovnou dopředu nereagovat..).

Lineární vývoj je jasná ideologická zkratka a zkreslení. Dogmatizováno a „patentováno“ od VFR a jakobínů, stejně umně to ale poté užívaly všechny masové ideologie (fašismus, komunismus, liberalsimus/de­mokratismus). Viz konec dějin a podobné blbiny. Dějiny vnímány jako cesta lidstva od nevědomosti k rozumu a svobodě a „dokonalé společnosti“, od barbarství ke kultivovanosti, to se ví, že je to nesmysl; stejně jako neustálý technologický, společenský a ekonomický rozvoj civilizace.
Evoluce a přirozený přírodní vývoj taky nemá cíl a nepostupuje pokrokově, i když se vyvíjí a přizpůsobuje se. Evolucionismus taky mylně říká, že se postupuje od horšího k lepímu a od jednoduššího ke složitějšímu, což už se dnes víceméně ví, že to tak není. Jistě, někteří živočichové se vyvinuly z jednodušších do složitějších, ale většinou je to jen přizpůsobení se na nějakou novou věc – což samo o sobě není mnohdy lepší ani horší, jen nové (vyvine se něco nového, něco starého se ztratí, zakrní – není to ale vždy krok vpřed). Evoluce totiž neznamená automatický pokrok ani směřování k „dokonalosti“. Jen ‚nějakou‘ změnu, podmíněnou okolnostmi. Evolučně je možné i zakrnět. Něco se může zlepšit (schopnost, vlasnost), na úkor něčeho jiného. De facto jsou to kompromisy a vyvážení (přibyla výhoda, vznikl nový problém atpod).
Lineární vnámíná dějin a společenský evolucionismus mají tendenci vnímat vývoj jen jako neustálý vzestup a pokrok – a to je jednoduše nesmysl.

Cyklické to není ve smyslu, že se chvíli stoupá (dochází k pokroku) a pak to padá (dochází ke kolaspu) a pak to jede na novo, dokud to zase nepadne. Problém je se zjednodušeným vnímáním, že se VŠE lineárně vyvíjí dopředu k lepšímu až dokonalému cíli. To může platit jen pro technologie – a i pro ně ani zdaleka né absolutně, ale do určité míry (protože i ty mohou být ztraceny nebo modelově horší novoty – ztráta funkce a kvality). Další potíž je zaměňovat materiálně-technologický pokrok s pokrokem obecně. Vývoj NEmá nějaký cíl – a to je hledisko onoho údajného lineráního vývoje, který to podmiňuje cílem. Zjendoušená přímka od horšího k lepšímu (jj, mnozí by chtěli homogenizovat-demokratizovat vše po vzoru USA/západu, ale to je jen dogmatický imperialismus jedné masové ideologie, nic víc). Věci a procesy jsou fakticky mnohotvárné. Vývoj probíhá spíše jako stromovitá struktura, větvící se, než aby směřoval k jednomu jedinému vyvrcholení. Vývojových linií může být řada. Domněle pluraliní ideologie (jako demokratismus), budou tvrdit že ne, ale to jsou jen obranné mechanismy agresivní ideolgie (a její teleologie, univerzalismu, monopolu – na legitimitu, dějiny, démonizace alternativ, atd).

To vnímání je v tom, že je to komplexní a relativní. Třeba srovnání starověku a středověku. Každý dobrý historik ví, že středověk (v evropském kontextu) není horší než starověk. Něco se vyvinulo a zlepšilo, jiné zase zhoršilo. Jiné se prostě jen změnilo (ani k horšímu ani k lepšímu). Nemělo to žádný účelový cíl. Totéž renesance – ta není lepší než středověk, byla jen jiná; něco bylo nové a lepší, jiné horší, většina fakticky zůstala stejná (ovlivněno hlavně umění atd. než život lidí a systémy), totéž osvícenství a raný novověk – řada nových věcí, lepších i horších. Nikoli bezprostředně lepších a „pokrokových“. Platí to pro společenské uspořádání a systémy, poměry, jakož i umění apod.

To celé ještě s ohledem na lokalitu a odlišné kultury, kde se to vyvíjelo svým vlastním, ale odlišným a dokonce i nezávsilým způsobem. Nebo i vzájemně se ovliňující ale velmi složitě a pluralitně (jiné výsledky, různé podoby). Většina společností fonguvala kontinuitně, staré systémy se měniyl vzhledem k okolnostem, ale na většinu věcí se navazovalo, přirozený a vyšší řád se až tolik neměnil.
Problém je s eurocentrickým a černobílým viděním dějin postaveným na teleologii. Všechno vnímáno anachronicky a z pozice prezentismu. Cokoli v předmoderní společnosti (nebo celkově v historii) bráno jako tmářství a primitivní, zaostalé, horší… to není objektivní ani pravdivé, jen zaujatě neznalé.

NĚJAKÝ vývoj vždycky byl, ale za jedno nebyl vždy lepší nebo jednoznačně převažující, za druhé neznamenal vždy růst a za třetí ten růst/pokrok nemá jen jednu možnost – je to různorodé. Špatné vnímání je totiž taky to, že neustále něco roste (populace, produkce, technologie, zboží, poměry se neustále zlepšují, jakož i kvalita života/žití, štěstí). Z lineárního hlediska je zde růst, úpadek anebo stagnace, jenže to je černobílé zjednodušení. Společnost může přežívat a žít šťastně i v hojnosti a to i přesto, že dlouho neroste ani neupadá – ale pojem stagnace se zde nehodí, protože inklinuje k tomu, že jen „přežívá“ a brání se růstu (jakoby byl neustálý růst nezbytný). Historie, jednotlivé etapy a epochy nebyly nehybné, byly živé, složitě organické, měnily se, ale neznamená to, že jen rostly a upadaly… něco se změnilo k lepšímu, něco trochu k horšímu, nejčastěji jen k jinému (pokrok ale relativní, nikoli ten univerzalistický co se snaží prezentovat ideologie). Různé společnosti v historii měly různé systémy a formy – napříč časem anebo lokalitami, ale pointa je, že dané systémy nebyly vždy lepší (a jeden nejlepší), ale byly jiné a funkční v jiných oheldech, poplatné době, místu, kultuře/mentalitě. Ten nový s sebou nepřinesl vždy jen pokrok a zase nebyl vždy jen jeden druh pokroku, ale klidně mohlo paralelně existovat více dobře funkčních systémů a struktur společností (ve světě). Vývoj ve smyslu změn neznamená vždy „více“ a „růst“, „pokrok“…
Různé systémy se skutečně samy přirozeně vyvíjely a měnily, ale to se týkalo přirozeného uzpůsobení se a reformám… něco jiného jsou násilné revoluce a čistě ideologicky podložené změny a systémy. Rovnost jako dogma (třídní boj), lid (a vláda lidu) jako dogma – (x postoj k hierarchii, elitám, privilegiím, svobodě), výklad spravedlnosti a legitimity (ideolgoie vždy dají jen jeden, který odpovídá jejich vnímání, a mj. i vývoji dějin). Demokratické /liberální vnímání dějin se až tolik neliší od toho komunistického (ba, přejaly toho dost od samotných marxistických výkladů). Jeden výklad se zaměřuje třeba na třídní boj, další a třetí se zaměřují na něco jiného („lidská práva“, svobody, kapitalismus), ale je to pořád totéž, zaujaté a jednsotranné vnímání dějin a jejich vývoje. Teleologické, univerzalistické, anachronické (jedním slovem ideologické, protože ty jsou toho hlavní příčinou – samotná klasifikace dějin a epoch je tím prodchnuta).

@TEDD¥

1. Lineární pojetí dějin není primárně záležitost -ismů, ale křesťanské tradice, která změřuje k Cíli. Dobře, nebudu sem tahat teologii, ale prostě to není výmysl z dob VFR a pozdějších
2. nic jako „liberalsimus/de­mokratismus“ neexistuje. To jen jen výmysl aktuální módních neoconů
3. Co je evoluje, to si nastudujte v biologii. Samozřejmě, že je to vývoj od jednodušších ke složitějším, kdy právě ty nepovedené větve zaniknou a přirozeně se prosadí to lepší
4. „Demokratické /liberální vnímání dějin“ (dost divný pojm, ale budiž) se zásadně liší od -simů, protože právě nechce za nic bojovat – svobodě stačí dást prostor, nebojovat proti ní. Pak přijde přirozený vývoj.
5. „Vývojových linií může být řada.“ Samozřejmě, to nikdo nerozporuje. „pojem stagnace se zde nehodí“ Proč by se nehodil? Vždyť je to přirozená součást vývoje. To naopak nyní módní huntingtonovci mají problém se stagnací a furt prorokují konec nějakých říší místo obyčejné stagnace (nebo prosperity, samozřejmě závisí na úhlu pohledu).
6. „Demokratické /liberální vnímání dějin“ (divný pojem, asi myslíte to (nejen) moje se zásadně liší od ismů, protože právě nechce za něco ani proti něčemu bojovat, ale prostě chce jen umožnot svobodu. Pokud existuje svoboda, tak je úplně jedno, jestli je pokrok rychlejší nebo pomalejší. Ale je – a přirozený. Nepřirozené je volat po „starých dobrých čase“ a tvořit, že je problém, že někdo získali svobodu, volbební právo, emancipaci atd.

@Pepa25 Hlavní pointa je, že čas není lineární (od horšího k lepšímu) ani cyklický ve starověkém slova smyslu (opakující se vzestupy a pády), ale dynamický, rozmanitý a s množstvím vývojových linií, kde neexistuje cíl.
Spousta katastrof a bídy se v historii maskovalo jako „pokrok“. Přestože to nebyl krok vpřed.

Ano, je to původně náboženský (židovský) motiv konečného cíle dějin (apkalypsa/spa­sení), převzalo to osvícenství, revoluce a -ismy. Jen odstranily Boha a nahradily ho něčím jiným – domnělým rozumem, kapitalismem, demokracií atd.

Evoluce samozřejmě není od jednodušších ke složitějším. Je to nepřesné zjednodušení. To už se dávno ví. Že se počátečně jednoduché fromy života vyvíjely ve složitější, to je pravda, ale již vyvinutější formy života se neustále nestávají složitějšími, naopak se už jen adaptují a mění vzhledem k podmínkám, a je to mnohem častější než vývoj od něčeho jednoduššího ke složitějšímu. Evoluce totiž není synonymem pouze pro vývoj k větší složitosti. V mnoha případech probíhá tzv. redukční evoluce, kdy dochází ke zjednodušení organismu a ztrátě nepotřebných orgánů nebo genů. Mnoho se stalo naopak jednodušších, odstranilo funkce. Je to adaptace na přežití a může být lepší i horší (kde horší ale neznamená jednodušší). Je to dynamický proces adaptace na měnící se prostředí, přičemž složitost je jen jedním z mnoha možných směrů, nikoli cílem. Evoluce vybírá to, co funguje (relativně, může dojít ke zhoršení nebo nejčastěji k žádnému posusnu – protože změna není kolikrát lepší ani horší, jen je jiná). Jednoduché nebo složité je jedno, záleží na prostředí.

Demokratické vnímání dějin není nic jiného než ideologické vnímání. Ono si myslí, že je objektivní a ne-ideologické. Rádo se to maskuje vědou, přestože je to vědeckost, která hraje jen ve prospěch vlastní ideologie. Všechno se v liberální demokracii poměřuje ideologií demokratismu; vlády, politologie, jiné ideologie (což není nic jiného než jen boj ideologií), v různé míře a ohledech dokonce mnohé vědy a ještě hůře filozofie (protože už to často není objektivní a čistě racionální, tradiční filozofie, ale ideologizovaná a funguje de facto podobně jako moderní politiologie, zcela prodchnutá demokratismem, jeho vnímáním a obhajobou)..

Ano, stagnace může být, ale šlo mi o ten negativní podtón, který to dnes má a kdy je vnímán negativně. Něco co neroste ani neupadá může žít skvěle, dynamicky, může žit v hojnosti apod…

@Pepa25 Omlouvám se, trochu se mi to přeházelo a pronikly mi tam hrubky (*směřuje)