Idealizace – je kladem nebo záporem?

idealizace je přikrášlení skutečnosti – odklon od reality. Ten kdo někomu tvrdí, že je ideální, koná zřejmě s dobrým úmyslem, ale působí svým účinkem pravý opak. Dá se říct, že jde o tzv. medvědí službu.

Každý jedinec má své kladné i záporné stránky, tedy dobro i zlo. Jsou to protipöly, které se určitě nedají snadno definovat. Co je pro někoho dobré, pro jiného může být zlé. Proto dobro je dobrem v tom případě, pokud není konané na úkor druhých. Pokud konáním dobra někomu člověk ublíží, je to zlo.

Dobro představuje kladné vlastnosti – jsou pozitivní. Totéž platí i u zla, ale jde o negativní povahové vlastnosti.

Takže když někdo jiného idealizuje, dělá z něho něco jiného, co není, toleruje jeho jednání, které ubližuje jiným, jde o zápor. Každý se občas „spálí“, někomu trvá déle, než procitne … Důležité je svědomí …

Jenže je pravda, že lež, která představuje zlo, je vždy o něco rychlejší než pravda. Proto se tvrdí, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Realita není ideál.

Pokud existuje ideál, tak je to ideální plyn, ideální kapalina ale nikdy ne člověk nebo nějaký výrobek. Je podle vás ideální nějaká postava v literatuře, ve filmu, nebo nějaká značka auta – Mercedes , Porsche – co člověk, to jiný názor. Ideál – nemá chyby a i kdyby takový člověk byl, není prová to , co nás přitahuje. Nikdo není dokonalý, tak nehledejte ideály – bohužel každá společnost si vytváří idoly nebo ideály Je ideální USA – a jsou nám dáváni za vzor. Stůjte oběma nohama na zemi. a pamatujte, že je lepší kritika než idealizování

to se nestává tomu, kdo se chová a vypadá přírodně

Žádný člověk není ideální ( vzorový ) a pokud tě přátelé tak neberou, tak je to jejich minus, přišli o dobrého přítele. Samozřejmě to nesmí být něco „nad míru“. Jistě také nejsou „ideální“. Idealizace je samozřejmě záporem.