Avatar uživatele
Skeptik

Existuje podstata dobra a podstata zla nebo se jedná pouze o termíny závislé na definici?

Existuje dobro a zlo nebo se jedná pouze o demagogické termíny stejně sporné jako termíny „láska“, „pravda“?
Je dobro a zlo relativní a co je dobré pro někoho, může být naopak „cestou do pekla“ někoho jiného?
Může být akt člověka, který spáchá sebevraždu pro „veřejné blaho“ (Palach, Ježíš Kristus, …), dobrý, ačkoli pro něj samotného se jedná o neskutečné utrpení?
Je altruismus formou masochismu? Je-li „dobro“ vykoupeno krví nebo utrpením ostatních, můžeme vůbec hovořit o „dobru“? Zřejmě záleží na úhlu pohledu.
Doplňuji:
Drap: No fajn, tak nespáchal sebevraždu, ale nechal se popravit
(viz Lukáš 23).

„U paty kříže byla také skupina lidí, kteří se Ježíšovi vysmívali. Říkali: ‚Jiné zachránil, atť zachrání i sám sebe! Ať sestoupí z kříže: ano, potom mu uvěříme.‘ Ježíš ale vzal na sebe to hrozné utrpení dobrovolně za celé lidstvo – i za ty rouhače.“

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? annas, kapka, johana 56, fcoop, Lucijej před 4371 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
arygnoc

odpoveď je v otázke.
Záleží na uhle pohľadu – pre prasa je zabíjačka pogrom, pre človeka malá oslava.
Atď.
Dobro a zlo sú vždy posudzované z nejakého uhla, stanoviska. A to nikdy nie je objektívne.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
annas

Problém, který jste nastínil, není jednoduchý.

Uvedu pojetí filozofie Anzenbachera. " Existence dobra, možnost poznání dobra (svědomí), možnost konat dobro (svobodná vůle), povinnost konat dobro, sociální zřetel a univerzalita (jedinečnost a všeobecná platnost, závaznost)".

Když posuzujeme jednání člověka, předpokládáme, že ví, co dělá, že považuje své činy za správné, protože by se mohl rozhodnout i jinak. Když po nás někdo hodí kamenem, kdo je vinen? Člověk, který jednal podle své vůle, svého svědomí, nebo kámen? Člověk. Vždyť uplatnil své „vyšší já“. Je ale pravda, že vůli lze ovlivnit alkoholem či drogami.

Tzv. hédnonismus tvrdí, že dobro je slast a zlo je strast. To nás provází po celý život. Opravdu na určitý čin má zpravidla jiný pohled ten, kdo jej spáchal (či má vůli spáchat) a kdo jej hodnotí. Proto mnozí lidé považují bolest za špatnou, ale jiní za určité situace berou bolest jako pozitivní – alturismus pro jedny, masochismus, asketismus pro druhé… např. i Ježíš na kříži
Domnívám se, že by se neměla používat slova: vím, co je pro tebe či pro nás dobré … Všichni určitě známe …

„Mají různé činy "smysl?. Jenže jaký je smysl dávání nečemu smysl? Změní se tím něco ? “

Vl. v. s využitím dějin etiky.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Drap

Vše záleží z jakého úhlu se na to díváme a jak si definujeme jednotlivé pojmy.
Zajímal by mne pramen, v kterém jsi zjistil, že Kristus spáchal sebevraždu ?

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek