Vzpomínám si, že jsem se jako dítě bála čerta, schvovála jsem se za matčinu sukni. Kolik mně bylo roků, to už nevím.

Když Mikuláš i čert otevřeli košík, strach pomalu zmizel, jenže jsem byla zklamaná, když čert vyndal sáček a v něm brambory, začala jsem brečet. To tehdy s čertem domluvil bratr.

Mikuláš otevřel svůj košík a nadělil, ale už si nepamatuji, co to bylo – zřejmě jablka a nějajké sladkosti.

Byla jsem poslušné dítě, tehdy jsem darované brambory nechápala, až později pochopila, že jsou důležité pro život. Hlavně že mě tehdy čert s sebou neodnesl.

Upravil/a: annas

Ano, jako menší jsem kdysi já i bratr dostal pytlík s uhlím za to že jsme zlobili :) záhy jsme ale dostali druhý, kde už bylo nějaké nadělení :) pamatuji se, že jsme místo kilo čokolád a různě sladkých capin spíše dostávali čerstvé ovoce a strýc nebo teta nám k tomu přihodili nějakou kačku :)

Nás Mikuláš osobně nenavštěvoval, různé dobroty nakládal až po klekání do talířů, které jsme vždy s bráchou umístili za okno.
U babičky dárky také nadělovala Matička, ale už se nepamatuji který den. Dodnes mám na chalupě hrneček ve které mně tato dobrá žena, kromě ořechů a sušeného ovoce, darovala med vonící po okolních lukách.
Vzhledem k mojí tehdejší rachitické konstituci mě rodiče chovali jako v bavlnce a kamarádi přezdívali pernikáček. Zato dnes jsem mírný přescent.

Upravil/a: dudu

Moje první vzpomínka na čerty – měl jsem z nich hrozný strach! A to jsem se s našima díval jen z okna. Ale nějaký čert přeskočil plot u zahrádky a hrr až k oknu. Strašny!!!
Na nadílku si moc nepamatuju, bývalo to vše dohromady- dobroty i uhlí. Ti čerti s Mikulášem to byli starší děcka ze vsi a balili to universál pro celou ves stejně. Později jsme zjistili, že se převlékají v kravíně,tak jsme se tam předem schovali a čekali,mrzli asi hodinu. Ale vyplatilo se. Věděli jsme kdo je kdo a mohli je pak zlobit.

No, u nás se to myslím moc nevedlo. Spíš Barbora s bramborou v punčoše :) Myslím, že na Mikuláše jsem dycky přišla domů z kroužku a prý „Mikuláš pro mě něco nechal na stole“. Uhlí tam snad nikdy nebylo, protože je z toho spousta špíny.

Mikuláše jsme si užili spíš ve škole. A v jídelně taštička s perníkem, pomerančem a banánem. Perník jsem nikdy ráda neměla.

Jako malá jsem prý prohlásila, že ať k nám čerti ani nepáchnou, protože by nám zaprasili naši novou kuchyň.
A když se mamka ptala táty, jestli teda objednal ty čerty nebo co a snažili se nějak improvizovat, já byla v podkrovíčku, kde jsem měla postel a takovou mříž v podlaze. Slyšela jsem bouchání na dveře a strašně hlasitej zvon a že přišli čerti, tak jsem začala křičet, ať jdou pryč a táta prohlásil „tak běžte pryč, Kačenka vás tady nechce.“ a zase zazvonil zvon a dveře se zavřely. A to bylo celý :))

Upravil/a: RyuzakiKate