Avatar uživatele
Stříbrný

Dělala základní vojenská služba z chlapců chlapy?

Mnozí pamtujete, nešlo ani tak o fyzickou zátěž (i když se našly vyjímky), ale především o mentální odolnost ve stresu > bufet, sahara, cíga, čištění přeplněných hajzlíků, čištění kanad do rána, "atomový výbuch" na cimře, šůrování chodby tkaničkami atd. - zkrátka "pakárna". Přijde mi, že dnešní mladí (z posiloven a z bobulí jinak namachrovaní) se i pod nevelkým tlakem (ve stresu) VELMI ČASTO a SNADNO zhroutí, že i mnohé holky by jim mohly jít příkladem. :)

Jistě - ZVS byla převážně k ničemu, promarněné 2 roky, ale přeci jen - neměla i svá pozitiva? A nemyslím jen "veselé historky z vojny" dávané k lepšímu u piva, ale i z čistě praktického hlediska?

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Do určité míry ano. Hlavně je naučila ať už chtěli nebo ne, jakési odpovědnosti, danému dennímu režimu, disciplíně, práci v kolektivu a podobně. Jako téměř vše, měla vojna samozřejmě své kladné i záporné stránky.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

No jasně, že dělala. A funguje to dodnes! Já třeba, když někde venku spatřím poflakovat se hlouček "dvacítníků", hnedle jim udělám preventivní vojnu jen tak při chodníku! Několikrát už jsem kvůli tomuto bilancoval na hraně zákona, ale... dát do těch bábovek to chlapství za to VŽDYCKY stojí! Je třeba mu ukázat, dobytku! (;

Víme, jak se dnes baví mladí chlapci, když si neměří u péčka? Od nás z okolí znám skupinku tří-čtyř náctiletých (max 21), kteří víkend co víkend jezdí autem do "mekáče" na burgra do Drážďan. Takto se baví, tráví svůj volný čas (;. Na mou přímou otázku, co je k tomu vede, mně kluci odpověděli rádi. PRÝ porce je naducanější a PŘITOM LEVNĚJŠÍ, než třeba v Opě či Ově! Jenže PRÝ bych tomu stejně nerozuměl, tak ať to neřeším.

S pozdravem zjentek a plís hlídat si Keplera, bo je čím dál tím víc mrzký!


Avatar uživatele
Zlatý

Něco ta povinná vojna měla do sebe. Jednak získali návyky na ordnung (komínky ve skříni, stlaní aj.) a víc si pak vážili civilního života. Jeden se tak trošku zocelil. Byla to sice pakárna, ale já jako pacifista jsem tím lehce proplouval pomocí švejkování a měl jsem z toho děsnou srandu. Např. při denním rozkazu, kde bylo přečteno mé propuštění do civilu jsem zahlásil: "Sloužím vlasti!" jako při pochvale. Se slovem"socialistické" jsem se neobtěžoval. Kapitán jenom zalapal podechu, ale nakonec nade mnou mávnul rukou, jako nad beznadějným případem.


Avatar uživatele
Zlatý

Toto rčení se traduje z doby tzv. první republiky, kdy důležitým úkolem pro valnou část mužstva pocházejícího z chalup, vesniček a podhorských samot bylo osvojit si nejjednodušší hygienické návyky a život v kolektivu. Dnešním mladým mužům chybí zejména ctižádost, respekt k ostatním a další návyky nezbytné u hromadných sportů dnes však bohužel skomírajích. Rizika plynoucí z úvah o návratu militarizace je markantně vidět např. u vojsk KLDR.


Avatar uživatele
Zlatý

... dnešní metrosexuálové by ji potřebovali jak koza drbání ...


Avatar uživatele
Pokročilý

Každá generace si pod pojmem "chlap " představí něco jiného. Ale je pravda že ta psychická odolnost, ale taky to že si člověk šáhnul na dno fyzických sil, anebo musel občas poslouchat a sklapnout podpadky (držet hubu a krok), plnit si povinosti... mělo hodně do sebe -alespoň u mně.
Ti mladí jsou opravdu většinou máčky a sračky, myslím že půl rpku pořádnýho výcviku a drilu by jim jen prospělo.


Avatar uživatele
Bronzový

Ne. Schopnost vydržel a nějak se vyrovnat s buzerací nepovažuju za nutnou vlastnost "chlapa". Stres a povinosti má každý kolem sebe a odolnost vůči stresu a nuntnost plnit si svoje povinnosti se každý může naučit i bez základní vojenské služby.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

dudu

Existovaly i varianty vojny beze zbraně. V šedesátých létech jsem absolvoval čtyřletou internátní technickou školu. Tehdy se ještě pracovalo i o sobotách, tudíž domov jsme navštěvovali pouze jednou za čtrnáct dnů.
Prvé dva roky jsme v rámci praxe poznali všechna pracoviště zemědělských podniků /družstva, statky, STS/ často s nástupem do práce - stájí ve 4:30 hod., O prázdninách jsme absolvovali povinnou čtrnáctidenní brigádu /žně, sklizeň ovoce, senoseč/. I tehdy musel být denně veden sešit praxe. Režim na internátě, kde jsme /s výjimkou praxe/ po celé čtyři roky měli teplou vodu k dispozici jen jednou týdně ve sprše, byl pevně dán a určen jako ve škole zvoněním takto: o šesté budíček, v 6,05 nástup na rozcvičku, 6,25 odchod na snídani a poté úklid pokoje s bodováním, v 7,10 začátek vyučování končící většinou o šestnácté hodině. Pak bylo volno, ovšem v devatenáct hodin se zavíral internát. Ve 20,30 byla příprava na večerku a ve 21 hod. večerka. Denně povinné sledování televizních novin a jednou týdně schůzka z hlavním vychovatelem. Bez omezení jsme mohli využívat tělocvičnu a hřiště.
Věřte, že prvního půl roku po nástupu do školy jsem si i pobrečel. Pak se mi to dostalo do krve, takže v tomto sice hodně okleštěném duchu jsem později vychovával i naše dcery. Ty mně to dodnes, nyní již v dobrém předhazují.

Avatar uživatele
Zlatý

Drap

Velice dobře se pozná kdo má za sebou vojnu, nebo ne při výcviku psů. Těžko někdo naučí psa, vlevo, vpravo bok, nebo čelem vzad, když to neumí ani psovod. Ten kdo byl na vojně s tím nemá sebemenší problém a díky tomu, že to dělá rutině, stále stejně, je i pro psa hračka rychle si to osvojit a naučit se to.

Avatar uživatele
Zlatý

zjentek

Tyvoe tak TOTOK byla VELKÁ perla Drape!

A teď nemyslím zrovna to en, který ti uteklo u slova rutině.

Avatar uživatele
Zlatý

Drap

To neni žádná perla a poznatek a zkušenost z běžného života.

Avatar uživatele
Zlatý

zjentek

Tak sorry jako, hlavně no stress..

 

Zajímavé otázky v kategorii Kultura a společnost

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Kultura a společnost

Zlatý annas 4892
Zlatý Drap 3019
Zlatý led 2153
Zlatý Kepler 1835
Zlatý marci1 1656
Zlatý ivzez 1324
Zlatý hanulka11 1277
Zlatý quentos 1243
Zlatý mosoj 965
Zlatý gecco 818

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.