Déjà vu efekt ?

Nedávno jsem četl zajímavý komentář-viz níže a uvědomil si, že jsem svého času zažíval něco podobného, resp. přesně to samé, má tento stav rozumné vysvětlení ?

„Deja vu efekt znám už od malička, jako dítě jsem si to neuvědomoval, protože jsem spíš žil přítomností, kde byly hry zábava a tak, prostě dětství. V pubertě jsem si, ale začal uvědomovat, že něco není v pořádku podle řekněme běžných pravidel. Vždy je stejný scénář ve snu vidím svět z pohledu třetí osoby, jsem na neznámém místě vidím situaci, kterou nechápu a nechápu ji ani po probuzení i když si zcela jasně vybavuji detaily samotného snu. Pak uplyne čas, měsíc, rok i několik a já se dostanu do té stejné situace, ale tentokrát mi vše dává smysl, protože vím kde jsem jak jsem se tam dostal a kdo a co je okolo mě v ten stejný okamžik, který mi byl ukázán ve snu dříve. Přiznám se dlouho jsem to nikomu neřekl, abych nebyl za blázna. Po pubertě jsem si začal psát záznamy o tom kdy a co se mi zdálo. No a postupně jsem pak přidal i datum reálného prožití. Když se mi potvrdili tři situace, tak jsem dostal strach ( z neznáma, nedokázal jsem si to logicky vysvětlit ) a přestal jsem. Dnes už mám po 40 a snažím se to neřešit ( konec konců jsou i jiné starosti, rodina, práce, konec světa atd. (:)) ) beru to s nadhledem a říkám si stále jdu správným směrem, protože vždy se dostanu do situace, kterou jsem zažil ve snu.
Na konec bych jen dodal, že při jednom deja vu jsem potkal člověka, který byl pro mě úplně cizí ve snu, v té situaci jsem ho už znal dva roky, ale až v tento okamžik jsem ho požádal o seznámení( dnes je můj velmi dobrý kamarád). Zhruba po půl roce při jedné debatě nad dobrým vínem z něho vypadlo, že má obavy o svém úsudku na život, protože zažívá deja vu efekt. Druhý den, když jsem ho poprosil, aby mi popsal z čeho má obavy, tak se strachem v hlase popisoval co já zažívám už od dětství. Měl jsem velmi zvláštní pocit, studený pot, pád velkého kamene ze srdce, ale hlavně velkou úlevu, že v tom nejsem sám. Takže pokud jste ještě další tak věřte, nejste v tom sami a nebojte se o tom hovořit.“

Doplňuji:
Jo, díky, pardon.. ;)