Dámy se cítí, podle mne, mladé do ´konce věků´…
😉
Nedámy/i mne nezajímaj…
😉
Koneckonců – já su věčnej (a vděčnej) puberťák…
A taky nemám a nepotřebuju žádnej ´smártfoun´…
😉

Upravil/a: gecco

Impertinentní otázka. Proč ten minulý čas? Já se mladá cítím stále.

Ač jsem starší, ale cítím se stále mladě.
Můj věk bych hádala na takových 25 let 😁

Pocitová mladosť človeka nie je úmerne závislá na jeho veku, ale skôr na jeho pohľade na život. Starým človekom môže byť aj 17-ročný vo svojom pasívnom živote, ak sa tak cíti… rovnako ako mladým vo svojich 90-tych narodeninách plných aktivity a radosti zo života.
Cítim sa stále ešte mladá aj keď s väčšími skúsenosťami.

Mně je 35 let a cítím se být stále dítětem a často se i jako dítě chovám. Věřím, že mladě se proto budu cítit celý život.

Zrovna dneska jsem si dělala test mentálního věku. Je mi 22 a mentálně prej 32. Občas se cítím jako dítě, občas si řeknu „jéžiš, já už jsem stará“, když zjistím, že písnička, na kterou jsme pařili jak diví na dýze na táboře, je už přes 10 let stará a podobně. A že polyfonní vyzvánění už není kůl >.<
Jsem stále ještě slečna a nemám ráda, když mě někdo osloví „paní“, to si pak připadám nějak moc důležitě.

Bavič Novotný jednou říkal, že člověk (tedy i žena) by se měl vždy, po celý život cítit o 15 let mladší. 🙂
Myslím si, že tato žena by nějaké kouzlo potřebovala. Vypadá na 100, ale má „pouhých“ 63 let!: http://jpeg.cz/i­mages/2017/03/­03/XVHUj.jpg
🙂

Upravil/a: marci1

Jako ten pán, co padal dolů ze 13. patra a v každém patře si říkal „zatím dobrý, zatím dobrý“. S každým rokem navíc si i já říkám „zatím dobrý – než bude hůř“.:-)
Pár křížků na krku už mám, duševně mladá, ale fyzička už pokulhává a to mi moc vadí.

Jelikož je mi 27, tak se cítím mladá :D.