Co vede filmové tvůrce ke zpracování knižních sérií, ale přitom začínají někde odprostřed?

Co vede tvůrce k určitému zpracování? To vědí jen oni.
.
Obecně. Je třeba si uvědomit, že jde o dva druhy děl – literatru a film.

Ale je třeba brát to tak, že cílem scénáristů a režisérů není vždy vytvořit přesnou kopii literární předlohy. Příběh zpracovávají po svém. Jde o délku filmu, často tedy I o finanční prostředky, takže je třeba vybrat z knih to, co scénarista považuje za podstatné.

Včera dávali v TV Popelku, samozřejmě se její zpracování liší od české. Nebo Babička, Švejk. Každý z tvůrců filmu se divá jinak – začne od začátku, od středu, od konce a pak se vrací atd. Vybere to, co mu vyhovuje.

Neměl by samozřejmě snížit hodnotu knihy. Existují aturoská právě, ale to jiná skuutečnost.

Proto je dobré někdy si přečíst knihu a pak zhlédnout film, jindy naopak. Pokud vidím jen film, tnezbývá nic jiného, než se držet filmového zpracování.

Přečtěte si něco o filmové adaptaci.
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Filmov%C3%A1_a­daptace

Nejlepší adaptace filmů – dnes starší článek autorka Zdenka Tomis
https://magazin­.aktualne.cz/o­brazem/19-nejlepsich-filmu-natocenych-podle-knizni-predlohy/r~670bf41­0a49511e38923002590604f2­e/?redirected=15140142­90

Na začiatku je myšlienka, nápad, hľadanie rovnice medzi textom a realizáciou vidiny.
Vzniká tým psychologický efekt vyvolaný, akoby sme sa ocitli uprostred príbehu a núti nás dozvedieť sa pôvod a príčinu príbehu a súčasne postupujeme už ako súčasť deja k záverečnému rozuzleniu. A k tomu všetkému malý detail: peniaze a ľudia. Niekedy je to aj otázka technologie scénografie a technických podmienok realizácie nakrúcania. Príklad, ak máte niečo rozbiť, najprv to využime v celku a rozbime, až keď to nebude potrebné v celku. Tak sa nakrúcajú rôzne sekvencie filmov a dielov aj zdanlivo so sebou nesúvisiace
Tento efekt cestovania v čase je často využívaný v literatúre, vo filme
napríklad príbeh začína dialógom recenzenta knihy s autorom a čitateľom, pritom je to niečo, čo je až po výjdení knihy a kdesi uprostred rozhovoru sa ocitneme v začiatku príbehu. Veď sa to občas stáva aj v reálnom živote. Rozprávame sa o súčasnosti, zrazu cvak, preblesne myšlienka z dávnych čias a myseľ sa vracia do tých čias i keď telo fyzicky zostáva a rozhovor ďalej pokračuje…
Možno aj táto odpoveď pripomína takú navzájom nesúvisiace vety priamo a jednoducho neodpovedajúce na otázku, ale poskladajte si ich rozhádzané diely ako z lega domček a nájdete odpoveď na svoju otázku.

Tvůj příklad neznám, ale znám příklady, kdy literární předlohy vedly k docela přínosným dílům. Nebo taky naopak.