Co si o ní mám myslet?

Je to smutné ,ale stává se to. Já měla kamarádku přes 20 let nemohly jsme bez sebe být … byly jsme prostě jedna ruka . A od vánoc se mi neozvala …je mi z toho smutno . Vím , že má své problémy /kdo je dneska nemá?/-ale mnohdy člověku pomůže, když se svěří /dříve se svěřovala/ nechci dolejzat , ale asi to už nevydržím .Je mi divné co se stalo a nechci to jen tak „zahodit “.

Asi jsem ti neodpověděla na co jsi se ptala, ale prostě i takové situace v životě nastanou.

Myslím,že některým lidem to prostě nedojde a berou to tak, že prostě maturujete a takových je. Já taky dávám kamarádce hromadu věcí po malé, protože staví dům a počítá každou kačku. A myslíte,že z toho něco mám? Nedávám to proto,že za to něco čekám, ale že jí dávám najevo, že jí pomůžu, protože se známe už 26? let. A když se na tom oblečení objeví malinká dírečka, ještě mi řekne, že to musela zašít…Co na to říct? Proč to vlastně dělám…

Kazdy jsme jiny . Nehazela bych kamaradku pres palubu. Ona tak trebas nebyla vychovana , snazila bych se vic hledet jak si rozumite a hezky v klidu si o tom popovidat , ale nic nevycitat. Ja mam kamarada ( jsem uz starsi nez ty )beee , a ten zapomel na manzelky 50 narozeniny. Prisel domu a povida : Co tady dela ta hromada kytek ?? 🙂 Ma ji ale rad , ale vsechno vzdy sledovala jeho zena , pred narozeninami zakazala vsem , aby mu cokoliv pripominali a takhle to dopadlo. Ten se tolikm stydel… , ze nezapomene uz asi nikdy. -iv-

Odpověď na svou otázku nehledej tady – musíš se zeptat sama sebe! Jenom ty víš nejlíp, co pro tebe tvá kamarádka znamená… A měla bys být schopná cítit, jestli a jak moc TY znamenáš pro ni. Jestli je jedním z nejbližších lidí, co máš a nechtěla bys o ni přijít, ty její vrtochy neřeš. Věřím, že to člověka zamrzí, ale „jenom“ na tomhle přátelství nestojí. Přátelé by tu sice měli být jeden pro druhýho v časech dobrých i zlých a měli by s tebou prožívat všechny tvoje radosti a starosti… Důležitější ale je, že ji vůbec máš…že víš, že tady někde pro tebe je.
Já mám taky kamarádku, která je pro mě hrozně moc důležitá. Narozdíl ode mě je už vdaná a má dvě malý děti. Má svůj vlastní život a svých starostí dost. Trošku smutný je, že zatímco já ji považuju za svou nejlepší kámarádku, já jsem pro ni jednou z mnoha. Vím, že mě má taky ráda a máme spolu blízký vztah…ona by ale svou nejlepší kamarádkou určit nazvala někoho jinýho – vím že já bych to nebyla. Jsem ale ráda i za to „málo“, co mám. Kolikrát se stane, že spolu nejsme delší dobu v kontaktu, ale pak se zase jedna druhé ozveme a všechno je super! Prostě vím, že tu JE a že když budu kdykoliv potřebovat pomoc, ona pro mě udělá maximum. O tomhle je přátelství asi nejvíc. Krásně to shrnuje jeden citát:

„Přátelé jsou jako hvězdy: ne vždy jsou vidět, ale víme, že tu jsou“ :)