Co si myslíte o mojí reformě v oblasti psychiatrie? Jak byste uvítali tuto metodu?

Pacient už teď může se svým lékařem vést diskusi o své léčbě.
Pacient zpravidla s ohledem na svou chorobu nemůže lékaři slíbit že neporuší žádné zákony. Pokud je nějaká zvýšená šance že poruší zákony kvůli své nemoci, pravděpodobně to nebude schopen ovlivnit.

Duševní zdraví se nemusí nutně vždy a přímo projevovat jeho činy.

Odpoveď byla označena jako užitečná

Tvoje aktivita je chvályhodná. Ovšem podle mne, by měli lékaři hlavně aktivně léčit. Ale dnes, vzhledem k tomu, že pacienti jsou jejich „zdroj příjmů“ a ne malých, tak (si) nás pouze „udržují“. A snaží se nás přesvědčit, že je stále potřebujeme. A z toho důvodu nemají opravdový zájem léčit a uzdravovat (až, jak se říká, na skromné výjimky, které potvrzují pravidlo).
Ale nevyčítám jim to, tak je holt dnes nastaven „kapitalismus“ – i v lékařství.:-)
Takže, pokud je to možné, musí se pacient snažit sám o uzdravení a v případě, že si myslí, že už by léky nepotřeboval (na základě konkrétních výsledků a objektivního stavu), je pouze na něm, jestli postupně (nejlépe na základě konzultace a souhlasu lékaře, který ale většinou moc nadšený není) léky omezí. Toto uvádím i z vlastní zkušenosti, jak s léky na cukrovku, cholesterol, dnu a bohužel i s těmi psychofarmaky. Stačilo pouze radikálně zhubnout a „vzpamatovat se“.
Dnes už zase prakticky neberu skoro nic a jsem v poho.
Ale tím nevylučuji případy, kdy může jít opravdu o závažné nevyléčitelné sta­vy.

Plácáš nesmysly. Naštěstí ty nemůžeš nic reformovat. Připadá mi to obdobné jako kdyby si vrah určoval sám svůj trest.

Důvěřuj svému psychiatrovi. Má přehled o tvém zdravotním stavu a chce ti pomoci řešit tvou nemoc tak, abys prožíval ty i tvé okolí kvalitní život, v co nejlepší pohodě. 🙂

… větší blbost jsem neslyšel, je vidět, že jej máš zaslouženej, pozdravuj Chocholouška …