Co si myslet o člověku, který při rozhovoru uhýbá očnímu kontaktu?

Nemyslím si nic, musel bych ho znát nebo být v té situaci, abych mohl přesněji posoudit. Příčin může být hned několik.
Je plachý/stydlivý, nerad navazuje oční kontakt, zvyk, švidrá, rozhovor ho nezajímá, nemá čas nebo náladu, dělá něco jiného nebo oba děláme něco jiného, nějakou činnost – třeba chůzi, sport, osoba je mu nesympatická/ne­zajímavá, lže… může to být cokoli z toho nebo i něco jiného. Nemyslím si však nic konkrétního. Pokud vypadá, že ho rozhovor nezajímá, tak ho ukončím. Pokud se se mnou normálně baví, i když se nedívá do očí, neřeším to, je mi to jedno.

Upravil/a: Disraeli

Z psychologického hlediska ten, kdo se vyhýbá očnímu kontaktu, buď lže, nebo si není svými názory jistý.

Například že už má s dotyčným dost špatné/špatných zkušeností.

Může to být klidně i autista. Ti mají problémy s očním kontaktem.

Kromě toho se může jednat i o stydlivého člověka, nebo lháře.

Nemusí to, kromě toho co tu bylo řečeno znamenat vůbec nic. Jsou lidé, kteří se bez větších problémů mohou dívat do očí každému. Jsou i takoví, kteří to neustanou, i když mají pravdu, nestydí se apod. Někdy se tomu říká okno do duše. Pro některé znamená silné emoce, někdo ani nehne brvou. Když bude někdo po celou dobu rozhovoru druhému upjatě hledět do očí, to vyvolává podezření. Naopak nedívat se do očí vůbec to stejně tak vyvolává ono podezření.
Jak jsem už v otázkách napsal, celý obličej je jako výkladní skříň a v očích lze vyčíst hodně, a většinou k nelibosti toho druhého.

Může to být tzv. stydlín, ale bývají to lidé skromní a tzv.poctiváci. Naproti tomu znal jsem hodně lidí, kteří se dívají do očí a lžou až se práší a nemusí to být ani politici.