Úvahy tohoto typu jsou podobné úvahám „Kolik se vejde andělů na špičku jehly“.......­............ je to ovšem jen můj názor.

Ale pokud se chceš pokochat podobnými úvahami:

Existuje vůbec v QED něco jako účinný průřez pro srážku dvou fotonů? V klasické kvantovce jsou fotony bodové částice a protože nenesou elektrický ani žádý jiný náboj, měla by existovat nekonečně malá pravděpodobnost toho, že se čelně srazí a alespoň rozptýlí. Přesto se prý o rozptylu fotonů na fotonech uvažuje (netuším, jestli to někdo dokázal i experimentálně – nejspíš by to znamenalo první důkaz o nebodovosti elementárních částic). Nikdy jsem ale neslyšel, že by se z takovéto (byť nanejvýš hypotetické) srážky mohly ve vakuu rodit hmotné částice.

http://www.al­debaran.cz/fo­rum/viewtopic­.php?t=2654&sid=68a7c535­c1d9c5556e73817ba25e7200

Klasicky podle Maxwellovy teorie se nestane nic. Protože je teorie lineární, samotné pole není jeho zdrojem (zdrojem elektromagnetického pole jsou nabité částice/jejich pohyb, ale foton je neutrální). Foton tedy druhý foton vůbec „nevidí“, můžou klidně „projít skrz sebe“.

V kvantové teorii pole je interakce fotonu s fotonem možná, ale extrémně nepravděpodobná. Popisuje ji takzvaný „box“ Feynmanův diagram, kde je smyčka s virtuálním elektronem.

Pravděpodobnost té interakce ale závisí na energii, pokud budou mít fotony energii blízkou klidové hmotě elektronu (0,5 MeV), můžou se „srážkou fotonů“ produkovat elektron-pozitronové páry.

Světlo o takové energii ale nemáme k dispozici. Právě se stavějící laser ´v Břežanech u Prahy ještě této hranice nedosáhne, ale není od ní daleko.
Vytvářet tedy hmotu ze světla tedy zatím nebudem…

Tedy fotony normálního světla spolu nijak neinteragují, nemohou se srazit. (Přesněji řečeno ta pravděpodobnost je mizivá, i když by se opravdu potkaly na jednom místě)

Fotony např. z radioaktivních rozpadů mají nato energii dostatečnou, ale neumíme je zaostřit do jednoho bodu, aby se vůbec mohly „srazit“.