Co děláte tehdy, když jdete po chodníku vpravo a jiný chodec jde vlevo proti vám a vypadá to, že vám neuhne?

Jde-li sám, zastavím se a počkám, než mne obejde.
Jde-li se psem, přejdu na protější chodník, nebo jej
obejdu protředkem ulice.

Lidsky bych z povdálí zvolal „S dovolením.“ a chodec většinou pochopí.

To záleží na okolnostech. Je to žena nebo muž? Chlapovi neuhnu (leda by to byl invalida nebo roztřesený kmet důchodce s francouzskou holí apod.). A protože vážím skoro 95kg a chodím HODNĚ rychle, tak přestože už dávo nejsem to co za mlada, obvykle to s grácií ustojím. (trénink z mládí – ragby) :) Samozřejmě se „omluvím“, jako že: "Pardon, nějak jsem se zamyslel, vůbec si nevšiml, aha, vy jdete po blbé straně chdoníku, tak proto… " ;) :D :D

NESNÁŠÍM, když někdo jde a okatě dává najevo, že celý chodník jeho!

Zastavím se. Lépe se drží stabilita ve stoje, než v chůzi.

Ak je chodník dosť široký pre dvoch, prejdem vľavo, v zmysle múdrejší ustúpi.
Ak šírka chodníku neumožní obísť ho, zastavím sa a počkám, kým sa prederie okolo mňa. Je to lepšie, než sa postojačky pretláčať na strome ponad priepasť.