Cítí se lidi často nejpohodlněji v pozdních nočních hodinách, kdy po nich už nikdo nic nechce a nikdo je ani nebuzeruje?

Přijal jsi v životě roli oběti.

Jde o nastavení mysli, ve kterém člověk veskrze oddaně přijímá okolnosti, které se mu dějí. Oddaně, odevzdaně přijímá „svůj osud“, staví se do úlohy nebohého, proti kterému se všichni spikli.

Život v módu oběti je docela obvyklý, a to proto, protože je to něco, co je jednoduché, vyzkoušené a naučené. Navíc, dává jedinci pocit jistoty: není za nic odpovědný, nic není jeho chyba. Zlí jsou ti ostatní, případně má v životě smůlu – na ženské, na práci, na peníze etc. etc. etc.

Samozřejmě, že co člověk vysílá, to také sklízí. Takže, takový jedinec k sobě přitahuje obvykle tři typy lidí:

1. „pomáhatele“ – ti ho politují, pofoukají mu bolístky a „snaží“ se ho na té „těžké“ cestě životem podpořit,
2. tyrany / despoty / sociopaty, kteří vycítí slabost, eo ipso, svou příležitost pro vlastní seberealisaci, protože – prostě a jednoduše – vědí, že si daný jedinec nechá líbit více, než je zdrávo a nebude příliš vzdorovat a
3. další oběti – protože oběti se rády sdružují (lidé se obecně rádi sdružují, to je pořád stejný princip, jako když se šel lovit mamut).

Ano, jistě. Můžeš v této roli setrvat dál, tak jak to u nás dělá většina lidí. Můžeš si stěžovat, nadávat, svalovat vinu za svůj život (ať už v positivním, či negativním slova smyslu) svalovat na někoho jiného, než na sebe. Svým způsobem je to opravdu jednoduché, tedy jednoduché to je potud, pokud si opravdu neuvědomíš, že to tak není. Že jsi dospělý, svéprávný, člověk, že Ty jsi odpovědný (primárně sám sobě!) za to, s kým se budeš stýkat, a hlavně, kam „až“ si lidi pustíš.

Protože ono je to, v zásadě, až banálně jednoduché: pokud těm lidem vymezíš jasné mantinely, jasné margo, kam „až“ mohou zajít, a za které je prostě nepustíš, tak se, v zásadě, budou dít tyto tři věci (protože máš kolem sebe většinu lidí z výše popsaných třech referenčních skupin):

• pomáhatel se Ti bude snažit „pomoct“, bude Ti vysvětlovat a bude Ti „radit“, prostě se Ti bude montovat do života, a to tak dlouho, dokud, tak jako s bolševickou otevřeností, neřekneš jasné, bezrozporné a konečné „Ne!“ těm jeho „radám“, a té jeho „pomoci“. Ten člověk Tě nikdy nepochopí, bude Tě mít za „blázna“, ale nakonec to prostě bude minimálně tollerovat (protože mu nic jiného nezbude 🤷‍♀️); je tomu tak proto, protože mu v tom, aby svého konání (obecně) zanechal brání strach, nemá potřebnou typovou osobní integritu, nemá odvazu nastavit si sám sobě zrcadlo, podívat se na sebe jako by „z patra“, a potom vystoupit ze zajetých kolejí. A, svým způsobem, Ti bude závidět.
• tyran / despota / sociopat na Tebe zkusí tu svou „obehranou písničku“. Každý ji má trošku jinou, ale každá je podle stejného mustru: buďto „ty jsi úplně neschopný, bez jeho pomoci bys skončil špatně“, nebo „ty jsi strašný člověk, támhle toho jsi se dotkl, a tomu jsi …, a tam jsi …“, nebo tak něco a podobně. Hrají na city, mají srdceryvné příběhy o tom, jak to měli – někdy a někde (v dětství, s bývalým partnerem, v minulé práci …) – těžké, a proto ty je musíš pochopit a musíš jim dát speciální péči, etc. etc. etc.

Kulový hovno musíš! Kulový hovno! Jsi jaký jsi, jestli s Tebou má problém, je to jeho problém, nikoli Tvá starost. Tihle lidé mají problém s konstruktivní kritikou, a to jak ji poskytovat, tak ji přijímat. On Ti bude básnit, jak jsi na tom večírku, nebo při té práci těm lidem …, a jak jsi … Nasrat! Jestli mají ostatní problém s tím, jak jsi se choval na večírku, tak mají možnost Ti to říct, tak jako přijít, postavit se Ti Gesichtem v Gesicht, a s bolševickou otevřeností Ti říct, co jim vadí. Jestli na to nemají, nebo nechtějí (lhostejno proč), tak s Tvým chováním problém neměli, hotovo, vybavené, a s ním se o tom nebudeš bavit. Tečka. Udělal jsi tu práci? Udělal. Nebo neudělal. Jestliže jsi jí udělal, tak je udělaná, a jestli jsi se u toho tvářil, jako bys měl kaktus v prdeli, tak to nemění nic na tom, že je udělaná. Jestli není udělaná, tak je ale potřeba hledat konstruktivně, proč není udělaná, nikoli nadávat, nebo někoho shazovat. Ano, může být, že na tu práci nestačíš – nikdo nezvládneme všecko, kdo nic nedělá, nic nepokazí a kdo to nezkusí, nebude vědět, že na to nemá. Ale to neznamená, že ten člověk je blbý, nebo špatný, nebo jakkoli jinak nedostatečný. Ne, jenom se nehodí na tuto práci. Tečka.

• další oběti nebudou chápat, proč se „najednou“ nechceš družit. No, nemůžeš se družit, protože budeš-li se družit, budou Tě vyssávat, nevydržíš ten nával jejich negativity. To jim nevysvětlíš, prostě „vítr se změnil“, jo, tak jak, já nevím, jako malého Tě bavilo jezdit s autíčkem a švihat bičem káču, no tak teď už Tě to nebaví. Prostě: vítr se změnil. Budou to muset minimálně tollerovat, nic jiného jim nezbude.

Změní se Ti sociální fond, celkově tak jako to Tvé okolí, lidé, s kterými se budeš stýkat. A podle toho, jak hluboce jsi v tom módu oběti byl, tak tak dalece se Ti změní Tvůj sociální fond. Zjistíš, že lidé, kteří Ti v minulosti „vadili“, aniž bys – často – věděl proč, Ti naráz nevadí. A že ti, co by Ti měli dneska „vadit“, Ti také nevadí – jenom je prostě necháváš „vně“ svého života.

To je celé, jako! 😀

No já nwm, asi je to individuální, nemyslíš? Zkus zauvažovat, co by asi odpověděl řidič noční tramvaje (zvláště o víkendu). 😉 😁