Chybí vám oslavy VŘSR ?!

Dařbujáne, nevím, kolik jste z té doby zažil. Já asi jen málo, ale stačio mi to. Jistě také jsem v dětství byla takový ten „Hrdý budžes“ a nic proti lampónům … Ale … On byl tenkrát člověk člověkem? Který, prosím Vás? Člověkem byl snad ten, který dopodrobna zapadal do představ strany, čím více se těmto představám vymykal, tím menší měl právo na lidství. Pár takových komunisté i zabili, včetně malých dětí, ale o tom se moc mluvit nesmělo. Jiné pro jejich názory zavřeli – třeba i nadoživotí, jen proto že měli vlastní názor. Ve válce proti fašistům bojovaly stovky lidí, z nichž mnozí ani náhodou nebyli komunisté. A ti kteří proti komunistům bojovali, ale nesouhlasili s komunistickým režimem, byli nezřídka odsouzeni za vlastizradu!!!! Mnozí z těch, kteří přežili koncentrační tábory, nakonec skončili v komunistických věznicích. Ostatním sebrali vše, na čem jejich předkové po generace poctivě pracovali. Jestli Vám tohle připadá jako stav, kdy je člověk člověkem, tak tedy potěš…

Oprava: „… ti, kteří proti FAŠISTŮM bojovali, ale nesouhlasili s komunistickým režimem…“

Zaujímavé je, ako sa opakujú slová v závislosti na aktuálnej politickej moci.
Ak bolo tak veľké množstvo antikomunistov a nespokojencov so zriadením ako sa v súčasnosti hovorí (snáď každý bol proti zriadeniu), ako je možné, že tak dlho vydržalo? Nezdvôvodňujte to represiami, políciou, väzením, veď ak bol každý proti politickému zriadeniu tak to potom boli aj silové zložky (armáda, polícia) proti nemu. A čo milicionári, tá „úderná päsť strany“, boli súčasťou rebelujúceho národa, alebo proti nemu?
Pravda je iná.
Väčšina obyvateľov prijala toto zriadenie, jeho výhody i nevýhody.
Ak nesúhlasili s politickým zriadením tak mlčky, pretože naplno využívali výhody tohto zriadenia. Prakticky ide o nás – staršiu a starú generáciu.
Stredná generácia „novembroví študenti“ tí už sa aktívne zapájali do demokratizovania a rozoberania socialistického zriadenia.
Ale mladá generácia, tá už to má len sprostredkované, skreslené časom.
Neklamme aspoň sami seba.

Nepsala jsem, že antikomunistů bylo více než pro-komunistů, ani že jich byl nějaký pro věc významný počet. Šlo mi spíše o vyjádření toho, že tito lidé neměli právo být „lidmi“. Mohli za války např. jako odbojáři nebo partizáni bojovat proti fašistům jak chtěli, mohi být na pokraji smrti třeba v Osvětimi, pokud pak nedali jasně najevo svůj souhlas s novým režimem, hrozilo jim nařčení z kolaborace s Německem a pak třeba i provaz nebo alespoň doživotí. Ne, já si to nevymýšlím, já jsem takové lidi potkala osobně.
Tím samozřejmě nepopírám, že v jistém bodě máte pravdu. Ano, lidé si komunisty ve 48. roce zvolili. Není divu. Komunisté slibovali nápravu škod po válce a následných letech neúrody, navíc si brali za vzor SSSR, jehož vojskům nelze upřít výrazný podíl na osvobození Československa. Hodně lidí v tom tenkrát asi vidělo naději na ty lepší zítřky. Naletěli Gottwaldovi podobně, jeko 10 let před nimi naletěli Němci Hitlerovi.