Čerpáte informace ze zdrojů, které jsou vám názorově blízké, nebo čtete informace i z pro vás opozičního tábora?

@Ametyst Dobrý vtip. Kdykoliv jste to dávala nějaký odkaz, tak to bylo na YT s „mluvící hlavou“ nebo vyprávění někoho ve spřáteleném médiu. Tradiční žurnalistiku s nepříjemnými otázkami novinářů naopak podle vašich opakovaných vyjádření odmítáte, ne?

@dany Tak to klobouk dolů, přijde mi, že větší část společnosti má tendenci sklouzávat k utvrzení vlastních myšlenek.

@CalmPoint da ny neříká, že nehledá jen utvrzování svým myšlenek. Jen říká, že si nikdy nevšimla, že by to dělala – třeba si toho nevšímá nebo to neřeší. Zkrátka: otázka je položena blbě.

@Pepa25 Položena je blbě, poněvadž čerpá z apriorismů, nebo spíše bych to řekl tak, že čerpá že sociologických thesis, které ani blbé nejsou, ale jsou kartesianské, neholistické a jdou na sedes materiæ komplikovaně, oklikou, pro omezený intellekt a snahu všecko ‚technokraticky‘ pochopit – i to, co není technokratické, leč potřebuje personální, existenciální, přesah.

So wie so, věcí a jevů, na které potřebuje mít průměrný jedinec názor, je objektivně minimum.

Ale pořád se točíme kolem podstaty, že jedinec chce, buďto, vědět, nebo chce věřit, a že mezi tím je absolutní diarchie.

Abychom si rozuměli, jedinec nemusí chtít, nutně, vědomě & a priori, ve všem věřit. Ostatně, takových lidí je absolutní menšina. Jsou, ale je jich relativně málo. Najdeš je u jehovistů, fundamentálních musulmanů, ale třeba i fanatických komunistů, nacistů, katholíků. Etc., etc., etc. Možná nějakýho takovýho katholíka, ze svýho sociálního fondu, znáš. Může to bejt tzv. integrální, silně konservativní, katholík, ale stejně tak dobře to může bejt progresivní katholický modernista – forma není podstatná, podstatný je obsah.

Ovšem, pokud chce jedinec věřit, tak se to projeví nějak prakticky ve všem. Téměř, ne úplně ve všem. V pořádku, to nejí problém, je to vlastností, prostě takhle lidé fungují po tisíce let, jenom je potřebná to vědět a je potřeba s tím adekvátně pracovat.

Jedinců, kteří se chtějí opravdu bavit pouze vědět, je úplné minimum. Je jich, rozhodně, méně, ne těch ‚pathologicky‘, absolutně, věřících.

Jedinec, který chce věřit, fakta nechce vědět. Pozor, vypadat to může přesně opačně, může se zabejvat každým prdem, ale realita je přesně taková: nechce vědět, pouze chce potvrdit svou (fanatickou) viru, poněvadž ta je to fundamentum, to sedes materiæ.

No a u jedinců, kteří chtějí vědět, je to přesně naopak.

Bohužel, na tento prostý nexus causalis není s to drtivá většina nahlédnout. A nejsou to, často, nijak hloupí lidé, jenom neumí jít po podstatné věci, přes dříví nevidí les a podstata jim uniká.

Když toto prostý existenciální factum přijmeš, začneš se na určité jevy ve společnosti dívat jinak. Nebudeš mít potřebu pořád někomu něco vysvětlovat jednoduše proto, protože budeš, racionálně, vědět, že oni o fakta nestojí, že s nimi stejně nebudeš mít jejich pozornost. Silná potřeba věřit souvisí s osobností, temperamentem, samou podstatou člověka, závislého, submisivního, úzkostného neurotika. V jádru jde pořád jenom o obsedantně kompulsivní nastavení, neschopnost žít v (přirozené) nejistotě, v (přirozené) nevědomosti, neschopnost být sám, etc., etc., etc.

A jestliže tohle nechápeš, jdeš na to, jako by, oklikou, složitě, komplikovaně, pak pokládáš složité a svým způsobem hloupé otázky. 🤷‍♀️😅

@Pepa25 V čem přesně je podle Vás otázka položena blbě? Rozlišujte prosím otázku a podotázku. Za otázkou i podotázkou si stojím. Děkuji.

@CalmPoint OK, tak já ti napovím; napadlo tě někdy, že určité procento společnosti se v sobě nehnípe? Nepřemýšlí nad každým svým krokem, nad každým svým prdem, nebo nad tím, proč v Praze tramway jezdí, a na Kladně ne? Třeba…

@filip2 Podle Vaší logiky se tak lidé ideálně mají přestat ptát? Protože do Vaší připomínky se vejde skoro každá otázka. A to, že někdo nad tím nepřemýšlí, je věc druhá, jsou lidé, kteří to vnímají a vnímají věci kolem sebe. Mlčící jedinci, kteří nepřemýšlí nad složitostmi, jsou podle mě ideální pastvou pro vlády a mocné.

@CalmPoint A?

Takových lidí, co jsou »ideální pastvou pro vlády a mocné«, je kolem 50 – 80%. A je tomu tak minimálně po dobu, po kterou se věcmi, jako je integrita osobnosti, hodnoty osobnosti, atp., zabýváme, ale s největší pravděpodobností tomu tak bylo vždycky.

My máme složitou techniku, hi-tech hadry, tekoucí vodu, šampon, mejdlo, zapachy, kdesi cosi, ale psychologicky fungujeme naprosto a dokonale stejně, jako lovci mamutů, sběrači kořínků, co se támhle někde choulili na kožešině v jeskyni, nebo v zemljance. Většina lidí má skupinovou identitu, hledá si vzory, vůdce, nechtějí odpovědnost, jsou hašteřiví, požitkářští, nevidí si dál, než na špičku nosu.

Otcové francouzské revoluce žili v domněnce, že to je ‚okovy‘ patrimoniálního uspořádání společnosti. Špatným vzděláním, osobní nesvobodou, atd. Když pomineme skutečnost, že to – klasicky – chtěli změnit ad hoc, za nějakou desítku let a rozpoutali akorát ještě větší peklo, než bylo v tom patrimoniálním uspořádání společnosti (které stejně pomalu, ale jistě, končilo), tak v dnešní době jsou tyto okovy dávno pryč. Lidé jsou gramotní až hanba, a v tomto směru žádný progress.

Bolševici žili v domněnce, že to je ‚okovy‘ kapitalismu. A zase se historie opakovala, a zase hovno z toho. Žádný nový, socialistický, člověk nebyl, společnost se, vlivem diametrálně odlišného socioekonomického modelu fungování, nahlíženo z vnějšku a povrchně, transformovala, ale ta transformace reagovala pouze na to, že byt stál stovku až dvě, vydělal jsi dva až pět tisíc, práce jistá, často spíš zaměstnání než práce, plat jistý, pracovní doba taky, pokus jsi chtěl něco víc, musel ses starat jinak a jinde. U nás, v DDR, v SSSR, jinak moc vyspělých socialistických států nebylo. Všude se společenské uspořádání drželo toho, co bylo vždycky: mlčící stádo – většina, elita s penězi (která nemusí kopírovat oficiální struktury – v KLDR jsou to dneska tzv. páni peněz, u nás to byli veksláci, pumpaři, řezníci, atp.), pod ní ‚malý ryby‘, a pak ona mlčící většina.

Ostatně, morálka je pro většinu lidí jenom to, co je společensky přijatelné, žádoucí, a naopak, nepřijatelné, nežádoucí. Etika je pro ně leda tak teta z venkova, nebo značka vodovodní baterie.

A ten systém pohltí všecky. Dobře to jde ilustrovat právě na Zemi jitřní svěžesti, kde pokud seš pán peněz a nejdeš proti státu, jde prakticky všecko. Můžeš mít vlastní byt v Pyongyangu, cena se pohybuje někde mezi Kč 500,000.00 – Kč 1,000,000.00, a za lidově demokratický won ho, samozřejmě, ne pořídíš. Oficiálně nemůžeš vlastnit žádný byt, byty vlastní a přiděluje Strana, ale dáš kolem €30,000.00 a byt se vybaví. Papírově bude na někoho, inminbam o tobě bude vědět a tvý hovno bude ‚lepší‘ a nebude se počítat za dům, atd. Auto? Žádný problém, kolem €2,000.00. Přitom nejde vůbec koupit, potřebuješ na to povolení Strany! Ale za ty €2,000.00 ho budeš mít a dnes už nebude ani psané na organisaci. A tak za €250.00 na měsíc budeš mít i poukázky na palivo. Což jsou, v podstatě, absolutně nepředstavitelné prachy, všecko, na poměry KLDR, ale i policajt, nebo stranický bonz, potřebují antibiotika, nebo kožený boty. A pokud nejsi opravu stranická špička, tak Strana ti ani nebude jedno z toho nedá. Nebo maso, třeba.

Tohle lidi zajímá a funguje, fungovala a fungovat bude každá společnost. Bojuješ proti tomu, že voda je mokrá! 🙄

Chceš něco změnit? Fajn: změn sebe, to je jediná moc, kterou reálně disponuješ!

@CalmPoint 👍

@elkon Takže čerpáte z informací a zdrojů, které jsou Vám blízké (=věříte jim)? Nebo nerozumím, co jste měl v kontextu otázky přesně na mysli, pokud začínáte slovem ,,kecy".