Byla to čest zemřít v 2. sv válce za vlast, nebo jen zbytečně ztracený život?

Každý život násilně ukončený je tragédie a život je nenávratně ztracený. A nezáleží na tom, zda to byla bitva u Maratónu, bitva u Lipska ( Napoleon), nebo jedna z bitev 2. světové války. I zastřelení člověka ať už za války nebo i v civilu je tragédie. Většina lidí válku nechce a to, že člověk je v cestě vystřelenému náboji a následkem toho umírá je důsledkem politiky daného státu. Je smutné, že lidé si někdy nemohou vybrat, kde budou žít.

Nedostatek informací. Těm co zemřeli to může být u pr..... Ti ostatní jim mohou být vděční že Ti mrtví zaplatili za to aby ostatní mohli žít.

A v zásadě platí obojí: Jde o zbytečně zmařený život, ta válka vlastně vůbec nemusel začít. A čest? Záleží na tom co a proč dělal. Mohu uznat i „čest“ padlého německého vojáka, pokud i v té válce bojoval a žil či přežíval čestně.

Trošku se budu snažit toto smutné téma osvěžit vtipem:
Počas války, v zimě, se vrhnul voják se svazkem granátů v ruce pod nepřátelský tank s voláním:
za stranu, za lidi. Ti, co byli blízko něho, ale říkali, že nevolal toto, ale: zasraný náledí

Záleží čím byl nabušený jakou idéí měl od vrchnosti, zda byl na př. statečný fyzicky neb morálně. Možná byl rozdíl když padl ruský voják, polský / Polsko nekapitulovalo /, srbský, nebo maďarský, lotyšský, rumunský kteří bojovali spolu se skopčáky za svého vůdce, případně švýcarský bankéř který měl pod ochranou německé zlato, neb český kolaborant který práskal sousedy

Byla to nutnost. Bohužel. Trochu si pohledej které národy byly určeny k likvidaci. Češi jsou tam také!