Byla půjčka do roku 1989 i na motocykl, auto nebo dovolenou?

Půjčky byly na všechno. Úrok byl malý. Myslím, že 2 –5 %. Exekutoři nebyli. Všichni byli povinně zaměstnaní, splátky strhávala účárna z platu, takže nesplácení nebylo možné.

Samozřejmě, že byly.
Šance a možnosti byly maximální. Stačil 1 , výjimečně 2 ručitelé ve šparkase a půjčku dostal každý, kdo měl zájem. U vyššího příjmu, u mužů, i bez ručitele – bylo závislé, na výši půjčky. Zaměstnavatel ručitele nepožadoval.
Mně stačil na 50 tisíc „novomanželské“ (1988) jeden, Na utracení částky byl 1 rok.
Náklady na bydlení a stravu, byly nízké.
Na běžnou dovolenou doma i v zahraničí, si nebylo třeba půjčovat. Doma jezdili zaměstnanci a jejich rodiny, i s příspěvkem od ROH i za pakatel..... (například 2 osoby, za 500 Kč na týden, včetně stravy.
V dnešní době si půjčku na dovolenou, bere jen hlupák… 😉
Podniky měly i své vlastní rekreační chaty, pro děti tábory… po celé republice a s možností výměny, mezi sebou.
PŮJČKY byly účelové i bez účelu. Úrok, nejčastěji 2% i více.
Jiné byly bezúročné.
Podniky, z FKSP, půjčovaly i svým zaměstnancům, nejčastěji bez úroku.
Splátky probíhaly strháváním ze mzdy, Všichni měli povinnost pracovat, tedy jistou práci a plat. K kriminále, také museli vězni pracovat. Neexistovaly, žádné dluhy (ve Spořitelně, KB…) a exekutorů, nebylo třeba.
Zvýhodněné byly tzv, Novomanželské půjčky. Nejdříve 30 tisíc. později 50 (pro novomanžele a samoživitel s dítětem/dětmi).

Upravil/a: da ny

Neni pravdou ýe byly jen půjčky novomanželské a podobně. Půjčku bylo celkem snadné vyřídit. Úrok byl malý většinou 2 – 2,5 %. Novomanželské , firemní a podobně byly bezúročné. Kdo si vzal půjčku, tak nebývaly problémy s nesplácením. Všichni měli práci, tudíž i plat.

Možnosti půjček před r. 1989 byly minimální, pouze novomanželské nebo od zaměstnavatele (se závazkem).

Před rokem 1989 obecně platilo, že dlužit byla ostuda. Ono také nebylo moc za co utrácet. Kultura konzumu a spotřeby sem vtrhla až po roce 1990, současné s nadnárodními korporacemi, které se tu chovaly jako na dobytém území. Místo investic nastalo vyvádění miliardových zisků do zahraničí, což pokračuje. Protože Západ už nevykazuje ekonomický růst. Pokud ano, sešněrují ho bruselské regulace.

V bývalém Československu před rokem 1989 bylo možné si půjčit na auto, motocykl, bydlení nebo jiné věci. Existovaly úvěry od státu nebo od státních bank jako byla Státní spořitelna. Dovolenou často financovaly podniky pro své zaměstnance jako takzvané podnikové zájezdy, takže nebylo obvykle nutné si půjčovat na dovolenou.

Struktura a pravidla úvěrování byla odlišná od dnešní doby. Stát určoval úrokové sazby, které byly obvykle dostupnější než dnešní komerční úroky. Celkově však měl stát silný dohled nad všemi finančními transakcemi.

Pokud dlužník přestal splácet půjčku, postup byl podobný dnešní praxi, avšak výrazně regulovaný státem. Pokud dlužník nebyl schopen splácet dluh, byl veden k exekuci. Věřitel (často stát nebo státní banka) podal návrh na exekuci u příslušného orgánu a po jeho schválení byl určen exekutor. Exekutor pak mohl zabavit majetek dlužníka na uspokojení pohledávky. Tento proces byl však často komplikovaný a zdlouhavý vzhledem k byrokracii tehdejšího systému. Taktéž neexistovala žádná centrální evidence dlužníků, takže bylo těžké zjistit, zda dlužník má jiné nesplacené dluhy.

Je třeba poznamenat, že finanční trh v Československu před rokem 1989 byl značně omezený a nedokázal se přizpůsobit individuálním potřebám lidí. Většina lidí tak neměla přístup k široké škále finančních produktů a služeb, které jsou k dispozici dnes.