Bůh: to je ten, co se vždycky řehce a mlátí pěstí do země (při tom řehotu), když se mi něco nepovede?

arygnoc

ad Terryle:
Souhlas.
Ale žít pro slušně pro je pro mnoho lidí neznámy pojem (nečtete noviny, slečno? žurnalistko?).

A do mezí slušností patří i nevnucování víry (já ji Vám neupíram, já taky jako ditě věřil v Ježíška – tady se podbízí otázka: nejsou věřící jenom děti?)

Vy jste odpověděla, co by mělo být, když Bůh je. No jo, ale co když není? [já to netvrdím, že není, ale co když?]

Terryle

1. Souhlas, ale co s tím naděláme? Slečna (bez otazníku) žurnalistka noviny samozřejmě čte a ví, jak se věci maj… ale s tím se jaksi nic moc nadělat nedá. Já osobně si volím cestu tyhle lidi-hovada ignorovat, protože je nemůžu změnit a když je beru v potaz, jen mě vytáčej.

Jediný, co můžu dělat, je chovat se dál slušně podle toho, jak mi velí svědomí a tajně doufat, že se třeba i ty svině jednou chytěj za nos. A jestli mi k tomu slušnýmu chování pomůže víra, pak slouží k dobrý věci – snad.

2. Ale však já Vám ji taky nevnucuju a absolutně to nemám v úmyslu. Já jsem jen chtěla, abyste si třeba uvědomil, že ne všichni věřící jsou zabednění a pokrytci, kteří něco hlásaj a jinak se chovaj. Nepoložila jsem tu otázku proto, že bych někomu chtěla něco nutit, ale proto, že mě prostě konkrétně Vaše názory už několikrát osobně docela urazily. Chtěla jsem Vás hlavně navést k tomu, že prostě není fér se navážet do nějaké skupiny jako celku… protože i tam se najdou vymykající se jedinci, kteří si to nezaslouží. Vy víru sice neupíráte, ale tuhle jste napsal něco jako „náboženství je blud“ – což já chápu jako „kdo věří, věří bludu – tudíž je ovlivnitelnej, neschopnej vlastního kritickýho úsudku“ atd.

Jasně, chápu, stereotypy fungujou, ale já se to snažím řešit tím „většina těch a těch je taková a taková“. Najednou to pak vyzní úplně jinak…

No, děti samozřejmě věřící jsou, ale ty věří ve spoustu věcí – od bubáků pod postelí až po toho Ježíška. Ale když to vezmete kolem a kolem a dotáhnete do důsledků, tak Ježíšek jim nosí dárky, Ježíšek je vlastně dobro a láska (jejich rodičů). A takhle nějak chápe Boha spousta věřících.

A když Bůh není? :) tak to tu řešíme totálně zbytečně. Ale myslím, že i kdyby Bůh nebyl a někomu jen jeho představa pomohla žít líp, tak to mělo smysl a bylo dobře, že v tu představu věřil. A naopak, samozřejmě.

arygnoc

Skutečně (se pokusím) jenom v kostce:
s realitou, tím, co se ve společnosti nic neuděláme, jestli věříme nebo ne, prostě si tím musíme projít.
Co se týka škatulkování (skupina jako celek) – je to prostě reakce na chování „statisticky průměrného jedince dané skupiny“ (ve které jsou logicky výkyvy jak nahoru tak dolů).
Víra versus náboženství – nezlobte se, každé náboženství (ale i politická strana, prostě organizace, která manipuluje s důvěrou a „vírou“ [i politickou]) je zločinecká organizace – viz. války vedené v jménu boha (a jakékoliv idee), víra je osobní názor, který lze za jistých okolností tolerovat (pokud je neagresivní).

Chápu, že věřící (od toho jsou věřící) otázka případné neexistence Boha (ať je to kdokoliv nebo cokoliv) absolutně nazajíma – i kdyby nebyl, my jsme přesvědčeni že je (je to ještě víra).

Osobně:
Omlouvám se , pokud se Vás moje názory dotýkají, já netvrdím že každý věřící je špatný.
Dívám sa na problematiku jako na jev (výskyt ve větším množství), ne jako na konkrétní osobu.

Terryle

Tak taky v kostce (chce se mi spát a ráno vstávám do archivu, už teď jsem unavená, jen na to pomyslím):
Škatulkování – ok. Ale co se škatulení věřících (aspoň křesťanů, s jinejma nemám moc zkušeností) týče, je asi rozumný oddělovat ty „starý“ a „mladší“. U těch starších je nutný brát v potaz i to, že jejích projevy víry jsou ovlivněný výchovou a vším, prostě žili totálně jinak. U „mladších“ mi přijde, že jsou obecně mnohem tolerantnější a že se i ten „obraz průměrnýho věřícího“ dost posouvá k lepšímu – i z pohledu nevěřících. Aspoň tedy toť moje zkušenost, mezi jakejma lidma jsem se pohybovala. Možná zkreslená, může se stát.

Hm, tak to se pak ale možná dostáváme ještě k rozdělení „náboženství x církve“. U církví bych to označení za zločinecký nebo manipulující organizace do určitý míry byla ochotná přijmout. Ale náboženství jako takový myslím vyloženě nikomu neubližuje. Ale je možný, že si jen pletem pojmy a hrajem se slovíčkama. Souhlasím v tom, že víra je věc děsně citlivá a je hrozně snadný ji zneužít, hlavně pokud člověk není zvyklej samostatně přemýšlet a je zvyklej na něčí vedení. Ale to pak je vlastně se vším, máte pravdu.

Ad „věřící otázka případné neexistence Boha nezajímá“ – myslíte? Já bych řekla, že je to sakra zajímá, ale mají strach z odpovědi, tak dělají, že je to nezajímá. Ono to asi není nic hezkýho, dovědět se, že jste možná celej život věřili v bludu, jako vaši rodiče a prarodiče. Třeba ale já osobně jsem na to moc zvědavá a doufám, že až odsud odejdu, dovím se, jestli bylo a je v co/Koho věřit. Ale dřív, než po smrti, se to myslím nikdo nedoví…

Osobně: omluva se přijímá. Myslím, že Vás začínám líp chápat. Jen jsem právě doufala, že si uvědomíte, že i ten jev se skládá z jednotlivců – kteří se můžou vymykat a kteří si mnohdy nezaslouží, aby na ně byla vztažená kritika, která jde na jev.
Mimochodem, moc zajímavý diskuse a díky za ně. Jako fakt. Dík a dobrou noc a kdyžtak zase někdy!