Bavila Vás matematika?

Celý život ji používám,bez ní to nejde.Jen nepočítám za jak dlouho se mi naplní sud o obsahu x litrů,když mi přitéká voda…

nikdy mi nešla, byla jsem na češtinu,
ale mojí ségru asi bavila a paradox byl
ten, že já pracovala, jako účetní a ona
dělala korektorku v tiskárně a kolikrát
se ptala, kde se píše jaké i/y :D
jenže co jsme si užily na škole legrace,
když se psaly písemky to mě doučovala
a doslova na mě křičela, jak jsem blbá,
že si nezapamatuju a+b2(a+b)2 samé
taháky apod.

bez kalkulačky ani RÁNU :))

celkem jo, ale s výjimkou stereometrie a analytické geometrie. Kupecké počty využívám denně – minimálně při scrabblu a nakupování ;{)> a párkrát se mi už hodila celá středoškolská matematika, jelikož jsem ji i doučoval ;{)>

Bavila. Používám ji celý život.
Umíš velkou násobilku ?

Pro mě to bylo mučení a došlo to tak daleko, že jsem z ní byla na gymplu dva roky uvolněná…
Ale ovládám trojčenku, malou násobilku, z velké jen po 11 :o) a vystačím si s tím.

Bavila (snad nejoblíbenější předmět, i když máme děsnou učitelku)… a pořád baví. Chodím do osmičky. A kromě školy jsem ji snad použila jen při sledování vědomostních soutěží a nebo hraní Dobyvatele.

Matematika ano a neděla mi problém si nyní běžně cokoliv spočítat. Na rozdíl od jazyků a samozřejmě češtiny. Ale jak už to v životě bývá a zmiňuje to zde i „briketka10“ samozřejmě že pro svou práci více potřebuji přesně opak. Tu zatracovanou češtinu.

Na základce vůbec, měli jsme hroznou čůzu…
Na střední jsem to pochopil a od té doby super :)

Matematika je jeden z mých úhlavních nepřátel. Pravděpodobně ji od dětství beru jako trest, kdy mi táta dával za nějakej průser jako trest právě 50 příkladů, a když byly 2 špatně, tak dalších 50. Na základce se nám pořád střídaly učitelky, jedna horší než druhá, na gymplu jsme měli jako jediná třída šílenou ředitelku, která nedokázala pochopit, že zkrátka nejsem matematicky založena a neustále mi to dávala sežrat. V 1. pololetí jsem dokonce dostala pětku. Pak jsem to stěží udržovala na čtyřce. Pak nějakým záhadným způsobem onemocněla (thank god) a musela na operaci očí, a tak nám až do konce zůstal matikář, který zároveň učil i výtvarku, takže věděl, že mé přednosti jsou jaksi jinde a známky mi dával převážně z milosti, ale né že bych se nesnažila. Sám mi na stužkováku sdělil „Na nějakou matiku se vy*er,“ takže on byl pro mě jako dar z nebe. Škoda, že jsem mu to nestihla říct, než jsem odmaturovala a něco mu nenakreslila na památku…

Docela ano.
A nikdy jsem se v září nevysmíval příkladům s dvojcifernými sčítanci.