Tak třeba tady:

Někdo zvoní, nadávám,
nemám ruce volné,
právě tchýni vyndávám
z kyseliny solné.
Pár gumových rukavic,
marně šmátrám po dně,
nezbylo z ní vůbec nic,
ač jí bylo hodně.

Žil jednou jeden pes,
mu domovem byl les.
Když jednou takhle venku,
potkal svou vysněnou fenku.

Povídal jí “Dobrý den!”
a už měli se rádi.
Jak šel týden za týdnem,
byli dobří kamarádi.

Jednou zase k večeru
smluvili si schůzku,
napili se ze džberu
a vyšli na obchůzku.

Jindy se sešli u vrátek,
kde běhali a skotačili,
ten večer spolu šťastni byli,
mají hromadu štěňátek.

Měli se věru rádi,
se štěňaty žili,
jejich domov byl v lese,
kde spolu navždy šťastni vyli.

Doplňuji:
Příroda, jó – to je moje,
loni jsem byl v hroudě hnoje…
Na skútru jsem skotačil

a zabrzdit nestačil…

Z příští sociální dávky

dám si piercing do bradavky.

Znám jednoho Inda
a ten, když ho vyndá,
tak mu bimbá
deset metrů

proti větru.

Polámal se pradědeček,
píšou o tom noviny,
spadnul z půdy na zadeček,
neměl dělat blbiny.

Upravil/a: Miroslavst

Moje dcera se ted učila tuto
Perníková chaloupka -Odkud ten náš holub letí?Letím z lesa, milé děti vrkú, vrkú, vrkú.Cos tam viděl, holoubku?Perníkovou chaloupku u černého smrku.Viděls také Mařenku?Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu nebáli se, holoubku
Kdepak! Zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč