Baghyro,Já v té době žila a ničeho a nikoho jsem se dřív nebála.

To je cíl a záměr tohoto zrůdného systému zvůle a nesvobody, zastrašovat zaměstnance, lidi a dokopat k žebrácké holi. Po padesátce bez šancí na obživu, nezajímavý, bezperspektivní. Čekatel na euthanasii. Jsem 52, VŠ, bez místa a svoje vím.

Když se v minulých časech někdo ozval,šoupli ho na horší práci.Byla ale jistota výplaty každý měsíc.Dnes se můžete ozvat,ale také jít.Nikoho nezajímá,že lidé za práci nedostanou zaplaceno.Z o­byčejných slušných lidi se stávají neplatiči a bezdomovci.Nemocní se bojí jít k lékaři,jsou považováni za simulanty.Nezbývá nic jiného než dožít.

Samozřejmě, že se lidé bojí šéfů podstatně více než dříve.

Jasně že se bojí šéfů víc a oprávněně.Zaměs­tnanec je dnes onuce a málo který šéf si přizná chybu,snese zaměstnance chytřejšího než je sám,nesnese kritiku ani nepřipouští vlastní názor u zaměstnanců.Proto jsem šel na živnost a dělám si šéfa sám.Není to žádný med,ale aspoň mi nikdo nes… na hlavu a nevytírá si se mnou prd…Bohužel,zákoník práce dnes nahrává a straní pseudošéfům.To,že jezdí do práce bavorákem,chodí s kufříkem a dokáže si stáhnout maily,ještě šéfa nedělá.Taky jsem od života vypozoroval,že nejhorší jsou šéfové,kteří za komunistů byli špatní zaměstnanci a odborníci ve svém oboru,ti to dávají zaměstnancům pěkně vyžrat.