Zeptal/a se – 4.listopad 11:21
Aktuality a zábava – Aktuality
Když jsem včera v pořadu paní Jílkové poslouchal nářek a kritiku
bývalých delikventů na náš nedokonalý a krutý vězeňský systém,
vzpomněl jsem si na vyprávění letitého pamětníka o tzv. obecních
šatlavách. Dotyčný se kdysi jako bujný mládenec popral v hospodě a byl
odsouzen odsedět si čtyři dny o chlebu a vodě v base na místní radnici,
nebo se na místě vyplatit. Povídal, „to víš chlapče, prachy jsem neměl
a navíc jsem se domníval, že ty 4 dny odsedím levou zadní. Ale ouha,
věznice byla studená ratejna s tvrdou pryčnou a už druhý den jsem po té
vodě a chlebu hlady šilhal. Policajt, po kterém jsem škemral nakonec
souhlasil, že si část trestu mohu odpracovat a to štípáním otopového
dřeva. To jsem uměl z domu a během třetího dne mého pobytu zpracoval
velikou hromadu. Po kontrole mnou odvedené práce mě policajt sdělil, že je
spokojen a protože nejsem recidivsta, je mně čtvrtý den prominut a mohu jít
domů. Hned jsem upaloval jen se prášilo, a při vzpomínce na tuto anabázi
pak vždy rychle krotnul“.
Nebylo by i dnes podobné řešení jednoduché, levné a hlavně
efektivní?
Zeptal/a se – 4.listopad 13:35
Aktuality a zábava – Aktuality
Když jsem včera v pořadu paní Jílkové poslouchal nářek a kritiku
bývalých delikventů na náš nedokonalý a krutý vězeňský systém,
vzpomněl jsem si na vyprávění letitého pamětníka o tzv. obecních
šatlavách. Dotyčný se kdysi jako bujný mládenec popral v hospodě a byl
odsouzen odsedět si čtyři dny o chlebu a vodě v base na místní radnici,
nebo se na místě vyplatit. Povídal, „to víš chlapče, prachy jsem neměl
a navíc jsem se domníval, že ty 4 dny odsedím levou zadní. Ale ouha,
věznice byla studená ratejna s tvrdou pryčnou a už druhý den jsem po té
vodě a chlebu hlady šilhal. Policajt, po kterém jsem škemral nakonec
souhlasil, že si část trestu mohu odpracovat a to štípáním otopového
dřeva. To jsem uměl z domu a během třetího dne mého pobytu zpracoval
velikou hromadu. Po kontrole mnou odvedené práce mě policajt sdělil, že je
spokojen a protože nejsem recidivsta, je mně čtvrtý den prominut a mohu jít
domů. Hned jsem upaloval jen se prášilo, a při vzpomínce na tuto anabázi
pak vždy rychle krotnul“.
Nebylo by i dnes podobné řešení jednoduché, levné a hlavně
efektivní?
Doplňuji:
A s dovolením ještě jedna poznámka. Jeden z bývalých muklů si
ztěžoval, že vězni si osobní prádlo mohou měnit pouze dvakrát do týdne.
Vzpoměl jsem si na vtip, který koloval v roce 1968: krátce po 21. srpnu
nechal velitel nastoupit svoje vojáky a říká jim "soudruzi uvědomte si, že
jsme v civilizované zemi, kde si i muži denně mění trenýrky. Kdo s kým
si je vymění, se pokaždé dozvíte v ranním rozkaze!!!