Historie úprav

Avatar uživatele

Zeptal/a se – 29.duben 17:57

Jak se domluvit s otcem, aby mi dovolil hrát PC hry.

Volný čas a hobby – Hry

Je mi 13 let a v 9 letech jsem dostal od svého otce počítač, znal jsem PC hry už od kamarádů a od svých Prarodičů a vzhledem k tomu, že jsem se naučil stahovat přes P2P sítě, tak jsem samozřejmě hrál na PC hry.
Asi rok a půl mě to otec toleroval a pak najednou prostě zkrat, má kamaráda, který byl závislý na PC hrách a má na to špatné vzpomínky a říká tátovi, že on by svým dětem hry hrát nedovolil. Řekl mi, že mám okamžitě odinstalovat všechny hry a konec. Žádný zákaz na týden, na měsíc prostě napořád, úplně najednou. Asi měsíc jsem to dodržoval a pak jsme si se starším bratrem řekli, že když tu táta není, že se to nedozví, a že už stejně na ten zákaz asi zapomněl. Mámu nemám, ta umřela, když mi bylo 7 let (schizofrenie), a tak mě do nedávna vychovával táta, který hodně pracuje, takže je málo doma. Asi do 11 let jsem hrál i s Bráchou hry (většinou strategie) a nikdo o tom nevěděl, ale pak si otec našel přítelkyni, se kterou má teď dítě, takže je pořád doma. Počítačové hry jsem nemohl hrát ve dne, takže jsem hrál v noci. Na to se ale samozřejmě přišlo, i když mě v tom táta nechával. Tak domluva číslo 2, hry hrát můžu, ale jenom nezávadný – žádný střílečky. V tuhle chvíli jsem přešel na gympl.
A jednou bráchu a mě táta nachytal jak hrajeme Call of Duty, vůbec by mi nevadilo kdybych dostal zákaz PC, na týden/měsíc a hru by otec smazal, ale… zase, absolutní zákaz. Tentokrát mě otec PC úplně sebral a řekl, že na něj vymyslí jiné místo. Vzhledem k tomu, že máme 3 pokojový byt, v jednom pokoji já a sestra, ve druhém bratr, ve třetím Táta, Tátova přítelkyně a jejich syn, tak jediné, co připadalo v úvahu byla kuchyně. Ale jak se PC dostalo do kuchyně, zase jsem hrál, když celá třída hrála Dotu a League of Legends, nemohl jsem být pozadu a hrál jsem s nimi. Samozřejmě se na to brzy přišlo, a tak jsem se s otcem zkusil domluvit na nějakém režimu nebo něčem podobném, on mě ale řekl, že mě to odtrhává od reality, a že on mě dovolí hrát jenom logické hry (ty mě nebaví). Má na mě docela vysoké nároky, studuju Tercii na prestižním gymnásiu v Brně a zatím samé vyznamenání, ale prostě ve volném čase můžu dělat jenom to, co chce on.
Myslím, že ve 13 bych aspoň mohl rozhodovat/spo­lurozhodovat o tom co budu dělat ve svém volném čase. Zkoušel jsem ho přesvědčit tím, že to hrajou všichni kamarádi, a že nechci být out a že mě ta hra baví, ale on mě řekl, že si mám najít jiný kamarády.
Mám pomalu pocit, že jsem radši, když není doma, než když je, protože když příjde domů, tak prostě řekne, že mám vypadnout od počítače jít si uklidit do pokoje a pak si číst nebo hrát na hudební nástroj (hoboj). Taky se mi zdá, že už se o mě vůbec nezajímá, jenom mě sekýruje a zajímá se jenom o svou přítelkyni a jejich dítě.
A sám furt jenom sedí u počítače a ne, že by tam jenom pracoval. Hry hraju dál, ale štve mě, že ho podvádím a že to musím skrývat. Už se to dostalo tak daleko, že když táta s jeho přítelkyní nejsou doma tak třeba propařím s kamarádem (v podobné situaci jak já) celou noc. Nebo že schválně vstanu na půl pátou a pak hraju do rána.
Chtěl bych se s ním domluvit, ale bojím se ho zeptat, protože si myslím, že by to mohlo být ještě horší.
Prostě nevím co mám dělat, hraju na nástroj, co chce on a chodím do sportu, co chce on. Snad je to můj život a ne jeho, aby mi diktoval, co mám dělat. On mě ale vždycky řekne, že dokud mi není osmnáct, tak že ho musím na slovo poslouchat, a že pokud budu hrát hry ve škole(jak dělám) nebo chodit do kaváren (jak dělám) tak mě pošle do internátu. Mám pocit, že k němu strácím jakýkoliv kladný vztah. Přemýšlím co mám dělat. Poraďte prosím.

Avatar uživatele

Zeptal/a se – 29.duben 18:19

Jak se domluvit s otcem, aby mi dovolil hrát PC hry.

Volný čas a hobby – Hry

Je mi 13 let a v 9 letech jsem dostal od svého otce počítač, znal jsem PC hry už od kamarádů a od svých Prarodičů a vzhledem k tomu, že jsem se naučil stahovat přes P2P sítě, tak jsem samozřejmě hrál na PC hry.
Asi rok a půl mě to otec toleroval a pak najednou prostě zkrat, má kamaráda, který byl závislý na PC hrách a má na to špatné vzpomínky a říká tátovi, že on by svým dětem hry hrát nedovolil. Řekl mi, že mám okamžitě odinstalovat všechny hry a konec. Žádný zákaz na týden, na měsíc prostě napořád, úplně najednou. Asi měsíc jsem to dodržoval a pak jsme si se starším bratrem řekli, že když tu táta není, že se to nedozví, a že už stejně na ten zákaz asi zapomněl. Mámu nemám, ta umřela, když mi bylo 7 let (schizofrenie), a tak mě do nedávna vychovával táta, který hodně pracuje, takže je málo doma. Asi do 11 let jsem hrál i s Bráchou hry (většinou strategie) a nikdo o tom nevěděl, ale pak si otec našel přítelkyni, se kterou má teď dítě, takže je pořád doma. Počítačové hry jsem nemohl hrát ve dne, takže jsem hrál v noci. Na to se ale samozřejmě přišlo, i když mě v tom táta nechával. Tak domluva číslo 2, hry hrát můžu, ale jenom nezávadný – žádný střílečky. V tuhle chvíli jsem přešel na gympl.
A jednou bráchu a mě táta nachytal jak hrajeme Call of Duty, vůbec by mi nevadilo kdybych dostal zákaz PC, na týden/měsíc a hru by otec smazal, ale… zase, absolutní zákaz. Tentokrát mě otec PC úplně sebral a řekl, že na něj vymyslí jiné místo. Vzhledem k tomu, že máme 3 pokojový byt, v jednom pokoji já a sestra, ve druhém bratr, ve třetím Táta, Tátova přítelkyně a jejich syn, tak jediné, co připadalo v úvahu byla kuchyně. Ale jak se PC dostalo do kuchyně, zase jsem hrál, když celá třída hrála Dotu a League of Legends, nemohl jsem být pozadu a hrál jsem s nimi. Samozřejmě se na to brzy přišlo, a tak jsem se s otcem zkusil domluvit na nějakém režimu nebo něčem podobném, on mě ale řekl, že mě to odtrhává od reality, a že on mě dovolí hrát jenom logické hry (ty mě nebaví). Má na mě docela vysoké nároky, studuju Tercii na prestižním gymnásiu v Brně a zatím samé vyznamenání, ale prostě ve volném čase můžu dělat jenom to, co chce on.
Myslím, že ve 13 bych aspoň mohl rozhodovat/spo­lurozhodovat o tom co budu dělat ve svém volném čase. Zkoušel jsem ho přesvědčit tím, že to hrajou všichni kamarádi, a že nechci být out a že mě ta hra baví, ale on mě řekl, že si mám najít jiný kamarády.
Mám pomalu pocit, že jsem radši, když není doma, než když je, protože když příjde domů, tak prostě řekne, že mám vypadnout od počítače jít si uklidit do pokoje a pak si číst nebo hrát na hudební nástroj (hoboj). Taky se mi zdá, že už se o mě vůbec nezajímá, jenom mě sekýruje a zajímá se jenom o svou přítelkyni a jejich dítě.
A sám furt jenom sedí u počítače a ne, že by tam jenom pracoval. Hry hraju dál, ale štve mě, že ho podvádím a že to musím skrývat. Už se to dostalo tak daleko, že když táta s jeho přítelkyní nejsou doma tak třeba propařím s kamarádem (v podobné situaci jak já) celou noc. Nebo že schválně vstanu na půl pátou a pak hraju do rána.
Chtěl bych se s ním domluvit, ale bojím se ho zeptat, protože si myslím, že by to mohlo být ještě horší.
Prostě nevím co mám dělat, hraju na nástroj, co chce on a chodím do sportu, co chce on. Snad je to můj život a ne jeho, aby mi diktoval, co mám dělat. On mě ale vždycky řekne, že dokud mi není osmnáct, tak že ho musím na slovo poslouchat, a že pokud budu hrát hry ve škole(jak dělám) nebo chodit do kaváren (jak dělám) tak mě pošle do internátu. Mám pocit, že k němu strácím jakýkoliv kladný vztah. Přemýšlím co mám dělat. Poraďte prosím.

Doplňuji:
Mě se zdá, že závislý na PC se stanu snadněji když budu hrát v noci, než když se s tátou domluvím na něčem rozumném