Historie úprav

Avatar uživatele

Damiana

Zeptal/a se – 13.září 16:20

Jaký je váš názor na tento případ?

Rodina a vztahy – Partnerství, manželství

Případ: Zabezpečená, inteligentní zralá žena, která nikdy děti neplánovala, ani po nich netoužila – tedy žádné vlastní ani nemá,  je zčistajasna postavena před „hotovou věc“. Její, o pár let mladší  muž „přinese“ domů dvouměsíční dítě, které mu porodila jeho náhodná známost, která se jej jinak rozhodla dát k adopci. Žena – silně závislá na své pověsti a na tom, aby se vše ututlalo – nic neřekne ani své rodině, v práci (skvělé místo, vybudovaná pozice) dá výpověď a rozhodne se „stát se“ matkou. Nutno ovšem podotknout, že manželství fungovalo do té doby tak, že „být dobře vdaná“ bylo pro ni nutností a sama se spíše věnovala svému vlastnímu životu a zájmům, partner pro ni byl splnění společenské povinnosti a manželé si navíc byli předem příbuznými „dohozeni“ – takže žádná láska nebeská. Navíc je paní trochu (dost) metrnice, s úklidovou obsesí; vše (i svého muže) měla vždy " pod kontrolou". Zákonitě se jí tedy manžel „vymkl“ z rukou.
O jeho poměru nic netušila a nedokázala by si představit, že by „toho“ byl schopen. Proto by změna a „ostuda“ byla pro ni naprosto nepřijatelná. Nyní je zmatena a pro svého muže, jak říká udělá všechno. Jaký je váš názor na vývoj této situace co se týká „mateřství“ oné ženy a budoucnosti vztahu? Vývoj dítěte v takové rodině?

Může zralá žena, která nikdy nechtěla mít vlastní děti přijmout cizí – potažmo manželovo dítě, vzešlé z jeho nevěry – být mu dobrou matkou? 
Váš názor, případně zkušenosti – děkuji.

Avatar uživatele

Damiana

Zeptal/a se – 13.září 17:17

Jaký je váš názor na tento případ?

Rodina a vztahy – Partnerství, manželství

Případ: Zabezpečená, inteligentní zralá žena, která nikdy děti neplánovala, ani po nich netoužila – tedy žádné vlastní ani nemá,  je zčistajasna postavena před „hotovou věc“. Její, o pár let mladší  muž „přinese“ domů dvouměsíční dítě, které mu porodila jeho náhodná známost, která se jej jinak rozhodla dát k adopci. Žena – silně závislá na své pověsti a na tom, aby se vše ututlalo – nic neřekne ani své rodině, v práci (skvělé místo, vybudovaná pozice) dá výpověď a rozhodne se „stát se“ matkou. Nutno ovšem podotknout, že manželství fungovalo do té doby tak, že „být dobře vdaná“ bylo pro ni nutností a sama se spíše věnovala svému vlastnímu životu a zájmům, partner pro ni byl splnění společenské povinnosti a manželé si navíc byli předem příbuznými „dohozeni“ – takže žádná láska nebeská. Navíc je paní trochu (dost) metrnice, s úklidovou obsesí; vše (i svého muže) měla vždy " pod kontrolou". Zákonitě se jí tedy manžel „vymkl“ z rukou.
O jeho poměru nic netušila a nedokázala by si představit, že by „toho“ byl schopen. Proto by změna a „ostuda“ byla pro ni naprosto nepřijatelná. Nyní je zmatena a pro svého muže, jak říká udělá všechno. Jaký je váš názor na vývoj této situace co se týká „mateřství“ oné ženy a budoucnosti vztahu? Vývoj dítěte v takové rodině?

Může zralá žena, která nikdy nechtěla mít vlastní děti přijmout cizí – potažmo manželovo dítě, vzešlé z jeho nevěry – být mu dobrou matkou? 
Váš názor, případně zkušenosti – děkuji.
Doplňuji:
ad Tom004: Tohle je ještě čajíček. Krev u toho zatím neteče. Bohužel, je to ale realita, kterou se nyní také zabývám. Zatím to vypadá pouze na šokovou, zmatečnou reakci v krizové situaci. Až se sama s věcí „trochu“ srovná, může vše přejít ve mstu a zlo, neustálé připomínání – také dost obvyklé. Proto mne zajímají názory, případně zkušenosti většiny. Pozitivní myšlení a přání všeho dobrého je hezké, ale skutečnost, která toho docílí v reálu je věc nevyzpytatelná.

Náš týdenní výběr otázek
Všechny vybrané otázky