Odpověděl/a – 23.listopad 20:22
Lidé by předem nenaprogramovali člověka ani kdyby to bylo možné (jaký
bude, fyzicky, psychicky i jinak). Později v jeho životě taky ne. Bylo by
to zasahování proti přírodě, svobodě jedince a podobně (změnit něco
k lepšímu, tím myslím výhradně nějaké postižení, to určitě ano, ale
něco jiného už by bylo za hranice lidskosti, morálky, přirozenosti
atd).
Modifikace jedince do naprostého detailu, nejen jaký bude, ale co bude
znamenat, postavení ve společnosti atd… a když už programuješ něco
takového, jaký by měl být, pak samozřejmě už to zahrne i všechny
další možnossti. Už v tom není svoboda, přirozenost, možnost volby a
podobně. Hned od malička si určíš pohlaví, celkový fyzický vzhled,
vlastnosti, které pak bude mít a prsotě na co se bude orientovat
(vlastnostmi, schopnostmi, dovednostmi, inteligencí,…). A samozřejmě to
nebudou určovat rodiče, ale ti, co ty lidi tvoří… nakonec totiž budou
všichni pokcházet z takto předem nadefinovaného života. Komu by se to
líbilo? Klidně by nás mohl řídit jen nějaký program.
Kdyby jsi myslel „blbec“ jako duševně nemocný člověk, tak ano,
věřím, že něco takového a podobného se k léčbě užíat bude. Hudba,
meditace, duchovní cvičení, speciální zvuky, speciální přístup,
genetika,..
Taky věřím, že něco podobného (epigenetika) se bude jednou užívat velké
míře k mnoha přeměnám (zde hlavně v počátku fyzickým), většina
jednotlivců.
Proti blbosti má bojovat kultura a politika (v obojím jsou zahrnutí jedinci, tedy i výchova/rodiče, okolí, zvyky, směr, motivace, školství, účitelé – jako jednotlivci, postupy atd). Nejen, co všechno si máš člověk osvojit, ale také JAK (jakým způsobem, aby se to OPRAVDU naučil, vštípil si to a uchoval… to se týká i charakteru, vlastností, nejen znalostí, inteligence, dovedností a schopností).
Odpověděl/a – 23.listopad 20:29
Lidé by předem nenaprogramovali člověka ani kdyby to bylo možné (jaký
bude, fyzicky, psychicky i jinak). Později v jeho životě taky ne. Bylo by
to zasahování proti přírodě, svobodě jedince a podobně (změnit něco
k lepšímu, tím myslím výhradně nějaké postižení, to určitě ano, ale
něco jiného už by bylo za hranicemi lidskosti, morálky, přirozenosti
atd).
Modifikace jedince do naprostého detailu, nejen jaký bude, ale co bude
znamenat, postavení ve společnosti atd… a když už programuješ něco
takového, jako jaký by měl být, pak samozřejmě už to zahrne i všechny
další možnosti/detaily. A už v tom není svoboda, přirozenost, možnost
volby a podobně. Hned ještě před narozením se určí pohlaví, celkový
fyzický vzhled, vlastnosti, které pak bude mít a prostě na co se bude
v životě ve společnosti orientovat (vlastnostmi, schopnostmi, dovednostmi,
inteligencí,…). A samozřejmě to nebudou určovat rodiče (něco takového
už by ani nebylo), ale ti, co ty lidi tvoří… nakonec totiž budou všichni
pocházet z takto předem nadefinovaného života (někde ze zkumavek
v laboratoři, kde se budou hromadně takhle tvořit/líhnout jedinci). Komu by
se to líbilo? Klidně by nás mohl řídit jen nějaký program.
Kdyby jsi myslel „blbec“ jako duševně nemocný člověk, tak ano,
věřím, že něco takového a podobného se k léčbě užívat bude. Hudba,
meditace, duchovní cvičení, speciální zvuky, speciální přístup, ta
genetika a příbuzné vědy,..
Taky věřím, že něco podobného (epigenetika) se bude jednou užívat velké
míře k mnoha přeměnám (zde hlavně v počátku fyzickým), ovšem jedinci
si to budou sami moci v dospělosti rozhodnout a sami ovlivnit.
Proti blbosti má bojovat kultura a politika (v obojím jsou zahrnutí jedinci, tedy i výchova/rodiče, okolí, zvyky, směr/vývoj, motivace, školství, účitelé – jako jednotlivci, postupy atd). Nejen, co všechno si máš člověk osvojit, ale také JAK (jakým způsobem, aby se to OPRAVDU naučil, vštípil si to a uchoval… to se týká i charakteru, vlastností, nejen znalostí, inteligence, dovedností a schopností). Tak se bojuje s hloupostí, od maal se vštěpují dobré zásady a zvyky a z toho se pak formuje charakter (dobré vlastosti, ale taky sečtělost, záliba v učení, sebe/rozvoji, touze po věděn a podobně). Kultura a politika, to je to, co vytváří občeny/lidi (ve smyslu jací jsou, kam směřují,…).