Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 12.červen 8:23

Příroda ve velkém sází na chaos, náhodu a z nich vyplývající ponaučení z toho jaký přístup byl špatný a jaký se vyplatil. Dalo by se spíš říci že příroda záměrně chybuje neustále, ale dává to velmi dobrý smysl protože tím občas narazí na nečekaně dobré řešení problému a tou cestou se pak vydá dál (evoluce, že ano) … rovněř není pravda že příroda zachovává druhy, vůbec ne, neustále je transformuje a mění, štěpí ve více druhů či jiné nechá zcela zaniknout. Je to živoucí systém ve kterém naprosto nic není pevně dané ! Člověk kupodivu funguje na naprosto stejných principech, nijak zvlášť se v tomto ohledu od samotné přírody neliší. Zkouší, chybuje, občas tak náhodou najde řešení které se vyplatí a ním zkouší postoupit o další krůček. Někdy narazí, jiny se mu otevřou nové obzory.

Naprosto však lze souhlasit s tím že tento přístup občas může narazit velmi tvrdě, je relativně krátkozraký a může se stát že nás žene do pasti. Příkladem budiž skleníkový efekt který neustále přiživujeme, nezvolňujeme protože produkce CO2 je spojena s produkcí energií a produktů které k životu chceme mít, a přesto že vidíme kam skleníkový efekt nakonec vede v planetárním měřítku na sousední Venuši, přesto se tím směrem ženeme dál … Příroda nám nedala v tomto případě naši tupost do cesty jako past, protože sama funguje velmi podobně a sama by se podobné chyby v rámci evoluce klidně dokázala také dopustit, spíš nám dala navíc ROZUM abychom dokázali myslet dál než jen za nejbližší roh a dokázali odhalit hrozbu, ke které se tím blížíme – bohužel už nám do vínku nedala schopnost se kolektivně domluvit na řešení 🙂 takže o tom že to dopadně špatně víme, ale neumíme s tím nic udělat.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 12.červen 8:26

Příroda ve velkém sází na chaos, náhodu a z nich vyplývající ponaučení z toho jaký přístup byl špatný a jaký se vyplatil. Dalo by se spíš říci že příroda záměrně chybuje neustále, ale dává to velmi dobrý smysl protože tím občas narazí na nečekaně dobré řešení problému a tou cestou se pak vydá dál (evoluce, že ano) … rovněž není pravda, že příroda nějak úzkostlivě zachovává druhy, no to vůbec ne, neustále je transformuje a mění, štěpí ve více poddruhů či jiné nechá zcela zaniknout. Je to živoucí systém, ve kterém naprosto nic není a nemůže být pevně dané ! Člověk kupodivu funguje na naprosto stejných principech, nijak zvlášť se v tomto ohledu od samotné přírody neliší. Hodně zkouší, hodně chybuje, a občas tak náhodou najde řešení, které se vyplatí a s ním pak zkouší postoupit o další další krůček dál, skrze chyby se učí člověk, skrze chyby prochází evolucí veškerý život na Zemi. Někdy tvrdě narazí, jindy se mu naopak otevřou zcela nové obzory.

Naprosto však lze souhlasit s tím že tento přístup občas může narazit velmi tvrdě, je relativně krátkozraký a může se stát že nás žene do pasti. Příkladem budiž skleníkový efekt který neustále přiživujeme, nezvolňujeme protože produkce CO2 je spojena s produkcí energií a produktů které k životu chceme mít, a přesto že vidíme kam skleníkový efekt nakonec vede v planetárním měřítku na sousední Venuši, přesto se tím směrem ženeme dál … Příroda nám nedala v tomto případě naši tupost do cesty jako past, protože sama funguje velmi podobně a sama by se podobné chyby v rámci evoluce klidně dokázala také dopustit, spíš nám dala navíc ROZUM abychom dokázali myslet dál než jen za nejbližší roh a dokázali odhalit hrozbu, ke které se tím blížíme – bohužel už nám do vínku nedala schopnost se kolektivně domluvit na řešení 🙂 takže o tom že to dopadně špatně víme, ale neumíme s tím nic udělat.