Odpověděl/a – 9.červen 10:42
Najdete v odkazech
rcr.cz/uvod/citanka-kolektivizace/represe-diskriminace/povinne-dodavky/
"Charakteristickým rysem poválečné ekonomiky se stal systém povinných dodávek zemědělských výrobků a jejich výkup. Tento systém byl po roce 1948 využit jako nástroj perzekuce selského stavu.
Především pro sedláky byly nastaveny často neúměrně vysoké kvóty pro odvod zemědělských komodit. Obecně každý rolník či zemědělský podnik měl za úkol odvádět státu určitou část své roční produkce.
Způsoby dodávek, osoby zodpovědné za výkup apod. byly určeny
zákonem. Každé zemědělské hospodářství muselo podle vládního
nařízení z roku 1949 uzavřít smlouvu o dodávce. Ta byla závazná a
její výši určoval místní národní výbor (MNV) podle směrnic
ministerstva výživy a ministerstva výkupu. Toto nařízení bylo ale již
krátce po vyhlášení prohlášeno za nedostatečné, neboť přesně
nestanovalo trestní ustanovení za neplnění dodávek. O tři roky později
je proto nahradil nepoměrně přísnější zákon č. 56/1952 Sb.,
o dodávkových povinnostech a výkupu zemědělských výrobků. Dodávkové
normy opět určovala vláda, realizací výkupu se zabývalo samostatné
ministerstvo výkupu. Zákon přesně stanovoval kontingenty pro jednotlivé
kategorie zemědělských hospodářství, přičemž silně znevýhodňoval
„vesnické boháče“ na úkor jednotných zemědělských družstev,
protože bral v úvahu pouze výměr půdy, ale vůbec nezohledňoval
rozdílné podmínky JZD a sedláků. Předepsané dodávky se každým rokem
neúměrně zvyšovaly a čím dál více přesahovaly možnosti většiny
rolníků, kteří je tak mohli splnit jen na úkor vlastní spotřeby nebo
výkrmu hospodářského zvířectva. Následkem toho dramaticky rostl počet
rolníků, kteří odmítali rozpisy dodávek podepsat. S tím ovšem narůstal
i počet prohlídek stavení, při nichž se leckdy zabavovalo i obilí
určené k setí či dokonce samozásobitelské dávky"
Od r. 1949 probíhala kolektivizace zemědělství.
Rolníci byli nuceni vstupovat do Jednotných zemědělských družstev
(JZD).
Pozn.: Komunisté věděli, že do JZD vstoupí spíše chudý rolník než
bohatý, prosperující sedlák. A tak bohatí sedláci museli být
ožebračeni. Po válce museli zemědělci povinně odvádět část toho, co
vyprodukovali, aby bylo jak zásobovat město. Komunisté začali dávky
vyměřovat tak, že čím větší rozlohu hospodářství sedlák měl, tím
více z jednoho hektaru odevzdával. Předepsané dodávky většinou
záměrně přesahovaly možnosti rolníků a mohly být splněny jen na úkor
vlastní spotřeby nebo výkrmu dobytka. Státem stanovené ceny výkupu byly
také hluboko pod úrovní výrobních nákladů. Pokud za takových okolností
nebyl sedlák schopen požadavkům dostát, byl obviněn z toho, že podrývá
socialistické zřízení, a patřičně potrestán.
Pokud rolníci odmítli vstoupit do JZD, byl jim majetek zabavován, končili ve
vězeních či v TNP nebo byli vystěhováni z obce.
Zvláště střední a bohatší rolníci se vstupu do JZD bránili, a tak
trvala kolektivizace poměrně dlouho, až do r. 1958.
Pracovníci ztratili vztah k půdě – negativní dopad na kvalitu a
efektivitu výroby"
Jak jste se dočetl, dodávky byly stanovené podle vlastnictví půd. Byly předepsané i dodávky masa, sádla, kruponu, mléka., vejce.
--
Jeden korkrétení příklad
„Majiteli 15 ha půdu stát určoval dodávku 450 kilogramů vepřového masa, 825 kilogramů masa hovězího, 5 700 litrů mléka, 1 405 kusů vajec, 590 kilogramů žita, 80 kilogramů pšenice, 685 kilogramů ostatních zrnin, 5 705 kilogramů brambor, 435 kilogramů sena a 3,8 kilogramů ovčí vlny.“
Odpověděl/a – 9.červen 10:48
Najdete v odkazech
https://www.ustrcr.cz/uvod/citanka-kolektivizace/represe-diskriminace/povinne-dodavky/
"Charakteristickým rysem poválečné ekonomiky se stal systém povinných dodávek zemědělských výrobků a jejich výkup. Tento systém byl po roce 1948 využit jako nástroj perzekuce selského stavu.
Především pro sedláky byly nastaveny často neúměrně vysoké kvóty pro odvod zemědělských komodit. Obecně každý rolník či zemědělský podnik měl za úkol odvádět státu určitou část své roční produkce.
Způsoby dodávek, osoby zodpovědné za výkup apod. byly určeny
zákonem. Každé zemědělské hospodářství muselo podle vládního
nařízení z roku 1949 uzavřít smlouvu o dodávce. Ta byla závazná a
její výši určoval místní národní výbor (MNV) podle směrnic
ministerstva výživy a ministerstva výkupu. Toto nařízení bylo ale již
krátce po vyhlášení prohlášeno za nedostatečné, neboť přesně
nestanovalo trestní ustanovení za neplnění dodávek. O tři roky později
je proto nahradil nepoměrně přísnější zákon č. 56/1952 Sb.,
o dodávkových povinnostech a výkupu zemědělských výrobků. Dodávkové
normy opět určovala vláda, realizací výkupu se zabývalo samostatné
ministerstvo výkupu. Zákon přesně stanovoval kontingenty pro jednotlivé
kategorie zemědělských hospodářství, přičemž silně znevýhodňoval
„vesnické boháče“ na úkor jednotných zemědělských družstev,
protože bral v úvahu pouze výměr půdy, ale vůbec nezohledňoval
rozdílné podmínky JZD a sedláků. Předepsané dodávky se každým rokem
neúměrně zvyšovaly a čím dál více přesahovaly možnosti většiny
rolníků, kteří je tak mohli splnit jen na úkor vlastní spotřeby nebo
výkrmu hospodářského zvířectva. Následkem toho dramaticky rostl počet
rolníků, kteří odmítali rozpisy dodávek podepsat. S tím ovšem narůstal
i počet prohlídek stavení, při nichž se leckdy zabavovalo i obilí
určené k setí či dokonce samozásobitelské dávky"
" Od r. 1949 probíhala kolektivizace zemědělství.
Rolníci byli nuceni vstupovat do Jednotných zemědělských družstev (JZD).
Pokud rolníci odmítli vstoupit do JZD, byl jim majetek zabavován, končili ve vězeních či v TNP nebo byli vystěhováni z obce.
Zvláště střední a bohatší rolníci se vstupu do JZD bránili, a tak trvala kolektivizace poměrně dlouho, až do r. 1958.
Pracovníci ztratili vztah k půdě – negativní dopad na kvalitu a efektivitu výroby"
Jak jste se dočetl, dodávky byly stanovené podle vlastnictví ha í půdy.
Byly předepsané i dodávky masa, sádla, krupoů ze zabitých vepřů, ,
mléka., vajec, obilí atd.
–
Jeden konkrétní příklad
„Majiteli 15 ha půdu stát určoval dodávku 450 kilogramů vepřového masa, 825 kilogramů masa hovězího, 5 700 litrů mléka, 1 405 kusů vajec, 590 kilogramů žita, 80 kilogramů pšenice, 685 kilogramů ostatních zrnin, 5 705 kilogramů brambor, 435 kilogramů sena a 3,8 kilogramů ovčí vlny.“