Historie úprav
Odpověděl/a – 3.červen 19:29
Řekl bych, že dost motáš občanskoprávní a trestněprávní spor. Jen rámcově, protože nejsem právník a právo mě zase až tak moc nezajímá.
Občanskoprávní spor: Dvě strany vedou spor mimo trestní zákoník, jde například o nějakou škodu v podobě nekvalitně odvedené práce, nesplněnou smlouvu nebo třeba o nějakou formu problematického soužití včetně třeba normálního řešení pomluvy. Obě strany platí náklady na soud, strana, která prohraje pak obvykle nese náklady obou stran. Strana, která prohraje, může být odsouzena k náhradě škody, nákladů soudu a případně i k nějaké další satisfakci strany, která vyhrála. Vesměs jde jen o peníze. V takovém sporu nedojde na vězení nikdy.
Trestněprávní spor: Jednou stranou je obžalovaný ze spáchání trestného činu, druhou stranou je státní zástupce. Pokud vystupuje právník oběti, tak spíše jako ten, který dohlíží na to, aby se na oběť nezapomnělo (tedy zdokumentování škody, přiměřený výslech, ochrana oběti,…). V tomto případě jde skutečně o vězení. Oběť se obvykle přímo nevyjadřuje k výši trestu, ale postoj oběti může být zohledněn. No a pokud má svého právního zástupce, může ten navrhovat co nejnižší trest. Dokonce i to může být v zájmu oběti – škodu okradenému uhradí spíše pachatel vydělávající v podmínce, než povalující se ve vězení s nepodmíněným trestem.
A ještě jedna poznámka. Předpokládá se, že trestní právo je až krajním řešením. Takže například i tahanice o nezaplacené faktury nebo rozbitý plot, i když bude jedna strana sporu mávat posudky vyčíslující škodu tak, aby to bylo možné napasovat na nějakou majetkovou trestnou činnost, může (trestní) soud (případně státní zástupce a asi i PČR) odmítnout se tím vůbec zabývat s odůvodněním, že toto by se mělo řešit jako občanskoprávní spor.
Odpověděl/a – 3.červen 19:38
Řekl bych, že dost motáš občanskoprávní a trestněprávní spor. Jen rámcově, protože nejsem právník a právo mě zase až tak moc nezajímá.
Občanskoprávní spor: Dvě strany vedou spor mimo trestní zákoník, jde například o nějakou škodu v podobě nekvalitně odvedené práce, nesplněnou smlouvu nebo třeba o nějakou formu problematického soužití včetně třeba normálního řešení pomluvy. Obě strany platí náklady na soud, strana, která prohraje pak obvykle nese náklady obou stran. Strana, která prohraje, může být odsouzena k náhradě škody, nákladů soudu a případně i k nějaké další satisfakci strany, která vyhrála. Vesměs jde jen o peníze. V takovém sporu nedojde na vězení nikdy.
Trestněprávní spor: Jednou stranou je obžalovaný ze spáchání trestného činu, druhou stranou je státní zástupce. Pokud vystupuje právník oběti, tak spíše jako ten, který dohlíží na to, aby se na oběť nezapomnělo (tedy zdokumentování škody, přiměřený výslech, ochrana oběti,…). V tomto případě jde skutečně o vězení. Oběť se obvykle přímo nevyjadřuje k výši trestu, ale postoj oběti může být zohledněn. No a pokud má svého právního zástupce, může ten navrhovat co nejnižší trest. Dokonce i to může být v zájmu oběti – škodu okradenému uhradí spíše pachatel vydělávající v podmínce, než povalující se ve vězení s nepodmíněným trestem.
A ještě jedna poznámka. Předpokládá se, že trestní právo je až krajním řešením. Takže například i u tahanice o nezaplacené faktury nebo rozbitý plot, i když bude jedna strana sporu mávat posudky vyčíslující škodu tak, aby to bylo možné napasovat na nějakou majetkovou trestnou činnost, může (trestní) soud (případně státní zástupce a asi i PČR) odmítnout se tím vůbec zabývat s odůvodněním, že toto by se mělo řešit jako občanskoprávní spor.