Historie úprav
Odpověděl/a – 29.květen 17:18
Opět jste neuvedl odkaz, takže podle slov, která jsou vytržená z kontextu, nevím, které hodnoty má lékař na myslí.
--
Vysvětlím vám pojem na jiném příkladu.
Vyjdu z příd. jména relativní – tj. vztahující se k něčemu, vzhledem k něčemu, hodnocený podmíněný něčím ,, vyplývající z něčeho atd. ,
Když je něco relativizační, to znamená, že něco platí, že se posuzuje vzhledem k něčemu či někomu,. Neplatí vždy, všude a u všech.
- Třeba v oblasti jazyka považují jeho uživatelé některé jazykové prostředky za správné či nesprávné je pro některé z nich. Někdy to souvisí se znalostí/neznalostí historie,. využitím nespisovného jazyka atd.
- Oblast politiky apod.
Naše společnost nám umožňuje svobodně vyjadřovat své názory, vybrat si při volbách politiky a jejich stranu.
“Bohužel se ale zdá, že naopak přibývá lidí, kteří hledají inspiraci v komunistickém režimu, že se čím dál víc prosazuje smířlivý a relativizační pohled na něj. Stále častěji se objevují výzvy po pojmenování jeho pozitiv. Narůstá počet voličů, kteří dávají svůj hlas při volbách komunistické straně.
Straně, jejíž někteří představitelé se otevřeně hlásí k totalitnímu systému, soustavně lžou o našich moderních dějinách, schvalují a podporují nejhorší světové diktatury, v evropské a světové politice prezentují postoje, které jsou v rozporu s obecnými zásadami demokracie a mezinárodními pravidly.
Podle http://www.vladimirhucin.cz/?q=node/829&size=thumbnail
Taklže I z toho plyne, že jde o skupinu lidí, kteří považují dobu socialismus za správnou. Zapomínají na negativa.
Nerozlišuje se mezi pravdou a pravdivostí, Pravda je to, co je opravdu skutečné, opravdu se tak stalo.
Dá se na pravdu dívat z různých stran, je možné rozlišit, zda je informace pravdivá či nepravdvá. Dá se rozlišit mezi pravdivým či nepravdivým tvrzením. .
Neříká se často, že každý má svou pravdu, i když nemusí být vždy správná, nebo je jen částečná. Různá fakta se podsouvají, překrucují, zneužívají, jen jedna skupina má pravdu.
Tudíž to je ta relativizace, v níž se uplatňuje realatilvizační přístup či postoj.
Vždy nemusí jít o účelovou lež, ale subjektivní pohled na pravdu,
Odpověděl/a – 29.květen 17:28
Opět jste neuvedl odkaz, takže podle slov, která jsou vytržená z kontextu, nevím, které hodnoty má lékař na myslí.
--
Vysvětlím vám pojem na jiném příkladu.
Vyjdu z příd. jména relativní – tj. vztahující se k něčemu, vzhledem k něčemu, hodnocený podmíněný něčím ,, vyplývající z něčeho atd. ,
Když je něco relativizační, to znamená, že něco platí, že se posuzuje vzhledem k něčemu či někomu,. Neplatí vždy, všude a u všech. Jde o jakési zpochybňování jevu, problému, pravdy.
- Třeba v oblasti jazyka považují jeho uživatelé některé jazykové prostředky za správné či nesprávné je pro některé z nich. Někdy to souvisí se znalostí/neznalostí historie,. využitím nespisovného jazyka atd. Rádi zpochybňují to, co neznají.
- Oblast politiky apod.
Naše společnost nám umožňuje svobodně vyjadřovat své názory, vybrat si při volbách politiky a jejich stranu.
“Bohužel se ale zdá, že naopak přibývá lidí, kteří hledají inspiraci v komunistickém režimu, že se čím dál víc prosazuje smířlivý a relativizační pohled na něj. Stále častěji se objevují výzvy po pojmenování jeho pozitiv. Narůstá počet voličů, kteří dávají svůj hlas při volbách komunistické straně.
Straně, jejíž někteří představitelé se otevřeně hlásí k totalitnímu systému, soustavně lžou o našich moderních dějinách, schvalují a podporují nejhorší světové diktatury, v evropské a světové politice prezentují postoje, které jsou v rozporu s obecnými zásadami demokracie a mezinárodními pravidly. " Všechno nové zpochybňují.
Podle http://www.vladimirhucin.cz/?q=node/829&size=thumbnail
Takže l z toho plyne, že jde o skupinu lidí, kteří považují dobu socialismu za správnou. Zapomínají na negativa.
Při sdělování informací i z médidí se často nerozlišuje mezi pravdou a pravdivostí, Pravda je to, co je opravdu skutečné, opravdu se tak stalo.
Dá se na pravdu dívat z různých stran, je možné rozlišit, zda je informace pravdivá či nepravdivá. Dá se rozlišit mezi pravdivým či nepravdivým tvrzením. . U pravdy platí, že i když člověk ji sdělí později, i když jinými slovy, základ zůstává.
Neříká se často, že každý má svou pravdu, i když nemusí být vždy správná, nebo je jen částečná? Různá fakta se podsouvají, překrucují, zneužívají, jen jedna skupina má pravdu.
Tudíž to je ta relativizace, zpochybňování „pravdy“ často nepřesnými, dokonce nepravdivými výroky. Takže se uplatňuje relativizační přístup či postoj určité skupiny. .
Vždy nemusí jít o účelovou lež, ale subjektivní pohled na pravdu,. Zde často záleží i na tom, komu ji dotyční zmiňují.