Odpověděl/a – 14.březen 22:13
Jsem řidič v nejlepších letech. 72 let. Najel jsem na pěti
automobilech cca 560 000 km s dvěma mnou nezaviněnými nehodami. V roce
1976 do mně napálila příslušnice VB v jejím protisměru a po druhé
v roce 2008 do mně zezadu napálil divoký pražák, když jsem umožňoval
přechod chodci na přechodu, tak jak praví dopravní předpisy.
Neznal jsem značku pro dopravní nehodu, takže 10/11. Nicméně nejvíc si
cením řešení dopravních situací na křižovatkách. Tam není žádný
problém. Tam se také nic podstatného za ta léta nezměnilo.
Odpověděl/a – 14.březen 22:22
Jsem řidič v nejlepších letech. 72 let. Najel jsem na pěti
automobilech cca 560 000 km s dvěma mnou nezaviněnými nehodami. V roce
1976 do mně napálila příslušnice VB v jejím protisměru a po druhé
v roce 2008 do mně zezadu napálil divoký pražák, když jsem umožňoval
přechod chodci na přechodu, tak jak praví dopravní předpisy.
Neznal jsem značku pro dopravní nehodu, takže 10/11. Nicméně nejvíc si
cením řešení dopravních situací na křižovatkách. Tam není žádný
problém. Tam se také nic podstatného za ta léta nezměnilo.
K té první nehodě. V autě seděl můj syn 7 let a manželka s dcerou
1,5 roku kterou držela na klíně. Oba seděli na zadních sedadlech. Byť
jsme se chytli „jenom“ blatník na blatník a po srážce jsme oba ještě
kus jeli. Žena která poznala nebezpečí a dceru pevně sevřela v náručí,
vytrhla přední sedalo, které bylo před ní, z podlahy. Přední sklo jsem
našel cca 10 m před autem. Tímto děkuji své ženě , za bezpříkladnou
pohotovost. Kdyby nedržela pevně dceru a při nárazu se neopřela o sedadlo,
dcera by nejspíše vylétla otvorem po předním skle. Oba jsme jeli tak
60 km /hod.