Historie úprav

Anikitos

Odpověděl/a – 23.únor 17:38

Spousta myšlenek jsou jen úhly pohledu, na kterých se shodla většina, že je bude uznávat za pravdu. Takže pokud se nejedná o nějaký skutečně daný fakt, tak vše záleží jen na úhlech pohledu a pravdou se to pak stává, pokud v to věří většina.

Ovšem to, v co věří větčina, nemusí být nutně pravda. Stejně tak pokud by se „normální“ člověk vyskytoval mezi „divnými,“ byl by pro ně divný on, protože by byl jiný než většina. Pokud jsou všichni blázni, ale jen 1 člověk je normální, je tím bláznem on. A tak nějak to může fungovat i u pravd.

1. Lidstvo jako celek možná nepoučitelné je, ale někteří jednotlivci se můžou poučit, jak ze svých chyb, tak i z chyb ostatních.
2. „Kde všichni mysli totéž, tam se toho moc nenamyslí.“ — Walter Lippmann Lidé tam nepřemýšlejí o svých pravdách (přesvědčení), a tak pokud cokoli jen slepě následují, bez jakýchkoli pochyb, tak skutečně moc nemyslí. Za největší míru inteligence kdosi považoval přemýšlení/roz­jímání o vlastních myšlenkách. To obnáší i jejich hodnocení atd.

___________
Když dva dělají totéž, není to totěž, protože každý je úplně jiný. A každý je svým způsobem jedinečný – za celou historii lidstva bys nikdy nenašel dva stejné lidi, se stejnými mylšenkami, stejným chováním…

3. To je pravda, protože právo je vždy na straně většiny (i když v právu není).

4. Tohle by mělo platit skoro vždycky. Jedinou vyjímku je, když ten druhý člověk věří v něco, co ohrožuje ostatní nebo jeho samotného (kdyby byl třeba fašista, terorista, závislák nebo měl sebepoškozující myšlenky). Říká se, že do názoru druhých nikomu nic není, ale myslím, že to neplatí, když jsou ty názory (skutečně) nebezpečné.

Anikitos

Odpověděl/a – 23.únor 17:41

Spousta myšlenek jsou jen úhly pohledu, na kterých se shodla většina, že je bude uznávat za pravdy. Takže pokud se nejedná o nějaký skutečně daný fakt, tak vše záleží jen na úhlech pohledu a pravdou se to pak stává, pokud v to věří většina.

Ovšem to, v co věří větčina, nemusí být nutně pravda. Stejně tak pokud by se „normální“ člověk vyskytoval mezi „divnými,“ byl by pro ně divný on, protože by byl jiný než většina. Pokud jsou všichni blázni, ale jen 1 člověk je normální, je tím bláznem on. A tak nějak to může fungovat i u pravd.

1. Lidstvo jako celek možná nepoučitelné je, ale někteří jednotlivci se můžou poučit, jak ze svých chyb, tak i z chyb ostatních.
2. „Kde všichni mysli totéž, tam se toho moc nenamyslí.“ — Walter Lippmann Lidé tam nepřemýšlejí o svých pravdách (přesvědčení), a tak pokud cokoli jen slepě následují, bez jakýchkoli pochyb, tak skutečně moc nemyslí. Za největší míru inteligence kdosi považoval přemýšlení/roz­jímání o vlastních myšlenkách. To obnáší i jejich hodnocení atd. To s sebou přináší uvědomíní si pravdy.

___________
Když dva dělají totéž, není to totěž, protože každý je úplně jiný. A každý je svým způsobem jedinečný – za celou historii lidstva by nikdo nenašel dva stejné lidi, se stejnými mylšenkami, stejným chováním…

3. To je pravda, protože právo je vždy na straně většiny (i když třeba v právu není).

4. Tohle by mělo platit skoro vždycky. Jedinou vyjímku je, když ten druhý člověk věří v něco, co ohrožuje ostatní nebo jeho samotného (kdyby byl třeba fašista, terorista, závislák nebo měl sebepoškozující myšlenky). Říká se, že do názoru druhých nikomu nic není, ale myslím, že to neplatí, když jsou ty názory (skutečně) nebezpečné.