Historie úprav
Odpověděl/a – 7.leden 6:34
Souhlasím s kolegou Keltem. Lucifer je latinsky Světlonoš.
Za světlonoše byl ve starověké Mezopotámii označována ranní hvězda, Jitřenka, o níž dneska víme, že to není hvězda, ale planeta Venuše (též z latinského Venus). Jitřenka byla ztotožnována z různými božstvy. Například se sumerskou bohyní Innanou (Ištar, Astarté), která v mýtech padá do podsvětí, kde je zabita a po třech dnech, znovuzrozena, z podsvětí vystupuje a vrací se na nebe. Tři dny totiž Venuši trvá, když zmizí jako Jitřenka, než se znovu objeví jako Večernice.
V řecké mytologii má mužskou podobu a nazývá se mj. Phosphoros, tedy řecky světlonoš, což si staří Římané přeložili do latiny právě jako Lucifer.
Raněkřesťanští překladatelé starožidovských textů do latiny si Jitřenku ztotožnili s „padlým andělem“ a posléze se zlem v podobě pána pekla Satanem. Podoba Luciper s „p“ asi bude česká zkomolenina a vyskytuje se v pohádkách. Nemyslím, že by hlásková změna souvisela s hebrejštinou.
(Pozn. V latině se ph nečte jako p, ale jako řecké φ tj. fí. Řekové ho pravděpodobně vyslovovali obouretně narozdíl od římské výslovnosti písmene F. Proto Římané v řeckých slovech nepsali F ale PH. Gen. od lux je lucis.)
Odpověděl/a – 7.leden 6:49
Souhlasím s kolegou Keltem. Lucifer je latinsky Světlonoš.
Za světlonoše byla ve starověké Mezopotámii označována ranní hvězda, Jitřenka, o níž dneska víme, že to není hvězda, ale planeta Venuše (též z latinského Venus). Jitřenka byla ztotožnována z různými božstvy. Například se sumerskou bohyní Innanou (Ištar, Astarté), která v mýtech padá do podsvětí, kde je zabita a po třech dnech, znovuzrozena, z podsvětí vystupuje a vrací se na nebe. Tři dny totiž Venuši trvá, když zmizí jako Jitřenka, než se znovu objeví jako Večernice.
V řecké mytologii má mužskou podobu a nazývá se mj. Phosphoros, tedy řecky světlonoš, což si staří Římané přeložili do latiny právě jako Lucifer.
Raněkřesťanští překladatelé starožidovských a novozákonních řeckých textů do latiny si Jitřenku ztotožnili s „padlým andělem“ a posléze se zlem v podobě pána pekla Satanem. Podoba Luciper s „p“ asi bude česká zkomolenina a vyskytuje se v pohádkách. Nemyslím, že by hlásková změna souvisela s hebrejštinou.
(Pozn. V latině se ph nečte jako p, ale jako řecké φ tj. fí. Řekové ho pravděpodobně vyslovovali obouretně narozdíl od římské výslovnosti písmene F. Proto Římané v řeckých slovech nepsali F ale PH. Gen. od lux je lucis. Infinitiv k fero je ferre, nikoli ferare.)