Historie úprav
Odpověděl/a – 28.listopad 13:37
Tak já tohle považuji přímo za PRIMÁRNÍ postup (v případě, že člověk MÁ zájem se „hnout z místa“ – pokud ne, tak vskutku není nic jednoduššího, než svalovat vinu jinam)
Ale POZOR!! Jakkoliv je to správný přístup, tak se NESMÍ přehánět!!! NIKDO není 100% (bohužel ani Aliendrone ne – a dodnes si pamatuji na ten hnusný, smutný den, kdy jsem si tento fakt přiznal) a proto NEMŮŽE
Odpověděl/a – 28.listopad 13:53
Tak já tohle považuji přímo za PRIMÁRNÍ postup (v případě, že člověk MÁ zájem se „hnout z místa“ – pokud ne, tak vskutku není nic jednoduššího, než svalovat vinu jinam)
Ale POZOR!! Jakkoliv je to správný přístup, tak se NESMÍ přehánět!!! NIKDO není 100% (bohužel ani Aliendrone ne – a dodnes si pamatuji na ten hnusný, smutný den, kdy jsem si tento fakt konečně přiznal) a proto NEMŮŽE počítat se vším a myslet za VŠECHNY!!
Každý, kdo někdy zastával nějakou vedoucí funkci (myslím odpovědně) se s tím setkal – např. dilema „Ano, bylo to opravdu jednoduché, téměř nezkazitelné, ale na druhou stranu je fakt, že jsem věděl, že dotyčný je nespolehlivý blbec, který všechno podělá, ergo – není to nakonec MOJE CHYBA?“ To je opačný extrém, kterému je třeba se vyhnout (a třeba mně se cesta k tomu hledala DOST složitě)! A to samé (nehledat chybu – dle výše zmíněného principu – ZA KAŽDOU CENU U SEBE) platí i v partnerství a mnoha jiných oblastech života!
Najít zde SPRÁVNÝ POMĚR, tedy mezi NUTNOU zdravou sebereflexí aniž by se člověk nedostal k idiotskému sebeobviňování je podle mne u každého individuální, závisí to především na povaze a mnoha dalších faktorech. :)