Historie úprav
Odpověděl/a – 19.leden 15:12
Roland Barthes, francouzský literát, esejista, filozof a semiolog, jedna
z z ústředních postav strukturalismu,
vycházel z mytologie, jíž podle něho tvoří soubor novinových článků,
které se zabývají různými mýty – třeba soutěže krásy apod. Tyto
informace se objevovaly jako články, eseje či sloupy v masově yydavaném
tisku. Později se z nich staly odborné testy, takže se odstranila bariéra
mezi „vysokou a "nízkou“ kulturou.
Mýty přirovnal k mimozemským bytostem, které parazitují na lidských formách života. Jenže tento mimozemský parazit potřebuje zmanipulovaného pozemšťana bez vlastní vůle, aby je přijal . Stejně tak mýtus potřebuje jakési znaky prvního řádu, aby se mohl dále tváři nevinně, že za nic nemůže, že neslouží ideologii apod.
Na tomto základě vypracoval Barthes teorii znaků druhého řádu – parazitických znakových systémů. Následně se snažil o jistý proces demystifikací (odhalení předstírání, výmyslů, šíeřní nepravdivých zpráv) a soustředil se na vytváření znaků v „přirozených“ textech sociální kultury.
Mýty se podle něj nacházejí na úrovni znaků druhého řádu nebo na úrovni konotace. Barthes jasně rozlišoval mezi denotací a konotací. Denotace se podle něj vyhýbá usnadňování, je doslovným významem. Konotace je parazitický význam druhého řádu.
Říši znaků prvního řádu představují denotace, zatímco říší znaků druhého řádu jsou konotace a z nich odvozené mýty. Jádrem této teorie je myšlenka, že věci a události vždy značí více než sebe samy, vždy jsou zasazeny do nějakých systémů reprezentace, které jim přidávají dodatečné význam.
Podle slovenské Wikipedie
https://sk.wikipedia.org/wiki/Roland_Barthes
"Mluvíme jak denotačně, tak konotačně. Pojem denotace se vztahuje k objektivnímu významu nějakého termínu, k takovému, který můžeme najít ve slovníku. Je to význam, který lidé hovořící společným jazykem připisují určitému slovu.
Konotace se vztahuje k subjektivnímu a emocionálnímu významu, který
konkrétní mluvčí a posluchači připisují určitému
Vztah mezi znakem, kulturou a uživatelem.
Jako přiklad je možné si uvést slov „smrt“. Pro lékaře toto slovo znamená (označuje), čas kdy dojde k zástavě srdce. To je objektivní popis konkrétní události. Naproti tomu pro matku zemřelého, když dostala informaci o smrti svého syna, to slovo znamená (evokuje) mnohem více."
https://moodle.czu.cz/scorms/kps/SCORM/SKR/UT/Sekce_2/resources/02_02_Konotace_a_denotace.htm
Odpověděl/a – 19.leden 16:19
Roland Barthes, francouzský literát, esejista, filozof a semiolog, jedna
z z ústředních postav strukturalismu,
vycházel z mytologie, jíž podle něho tvoří soubor novinových článků,
které se zabývají různými mýty – třeba soutěže krásy apod. Tyto
informace se objevovaly jako články, eseje či sloupy v masově vydavaném
tisku. Později se z nich staly odborné texty, takže se odstranila bariéra
mezi „vysokou a "nízkou“ kulturou.
Mýty přirovnal k mimozemským bytostem, které parazitují na lidských formách života. Jenže tento mimozemský parazit potřebuje zmanipulovaného pozemšťana bez vlastní vůle, aby jej přijal . Stejně tak mýtus potřebuje jakési znaky prvního řádu, aby se mohl dále tváři nevinně, že za nic nemůže, že neslouží ideologii apod.
Na tomto základě vypracoval Barthes teorii znaků druhého řádu – parazitických znakových systémů. Následně se snažil o jistý proces demystifikací (odhalení předstírání, výmyslů, šíření nepravdivých zpráv) a soustředil se na vytváření znaků v „přirozených“ textech sociální kultury.
Mýty se podle něj nacházejí na úrovni znaků druhého řádu nebo na úrovni konotace. Barthes jasně rozlišoval mezi denotací a konotací. Denotace se podle něj vyhýbá usnadňování, je doslovným významem. Konotace je parazitický význam druhého řádu.
Říši znaků prvního řádu představují denotace, zatímco říší znaků druhého řádu jsou konotace a z nich odvozené mýty. Jádrem této teorie je myšlenka, že věci a události vždy značí více než sebe samy, vždy jsou zasazeny do nějakých systémů reprezentace, které jim přidávají dodatečné význam.
Podle slovenské Wikipedie
https://sk.wikipedia.org/wiki/Roland_Barthes
"Mluvíme jak denotačně, tak konotačně. Pojem denotace se vztahuje k objektivnímu významu nějakého termínu, k takovému, který můžeme najít ve slovníku. Je to význam, který lidé hovořící společným jazykem připisují určitému slov či jevu.
Konotace se vztahuje k subjektivnímu a emocionálnímu významu, který konkrétní mluvčí a posluchači připisují určitému slovu.
Vztah mezi znakem, kulturou a uživatelem.
Jako přiklad je možné si uvést slovo „smrt“. Pro lékaře toto slovo
znamená (označuje), čas, kdy dojde k zástavě srdce. To je objektivní
popis konkrétní události.
Naproti tomu pro matku zemřelého, když dostala informaci o smrti svého
syna, to slovo znamená (evokuje) mnohem více."
https://moodle.czu.cz/scorms/kps/SCORM/SKR/UT/Sekce_2/resources/02_02_Konotace_a_denotace.htm
–
Dále Barthes používá pojem fotogafický parado.x
Fotografie – zachycení reality, tedy její denotace.. Je to jakýsi svědek
skutečnosti.. Jenže přítomnost mýtu, který na fotografii parazituje,
vyvolává subjektivní kontaci a dává scéně na fotografii jiný smysl.
Vznikne třeba novinová a reklamní fotografie jako mytologizace, ztratila
se přirozenost, posunula se realita Závisí to na produkci, přijetí zprávy,
její výrobě a jejímu pochopení.
Takže fotografie má jak denotativní, tak konativní charakter.