Odpověděl/a – 13.září 12:39
Umělecké školy – např první novočeská básnická škola, . Generace Národního dívadlla, Devětsil, Skupina 42 atd.
Shakespeare a jeho Mnoho povyku pro nic je renesanční komedie.
S. se řadí do uměleckého směru renesance .Jeho dramatická je tvorba nadčasová, vyjadřuje vztah ke společnosti, a je pochopitelná dnešnímu divákovi
Určitě víte, že S, ve svých dramatech často čerpal ze starších, antických i středověkých autorů, a ovlivnil či insipiroval celou řadu pozdějších autorů.
Mezi stávajícími " školam" je jen uvedená Shakesparovská škola, která se pořádá v Anglii, seznamuje posluchače s jeho dramaty, ale to je jiný typ.
Zřejmě bych S. zařadila (pokud trváte na škole) do " školy anglického
renesančního dramatu". Tzv shakespearovského dramatu, které zpracovává
různé podněty a využívá lyriky a epiky.
Vl. v
.----
V tomto dramatu
„jde o tz. otevřenou koncepci, do níž patří lyrické drama (Čechov;
konflikt nahrazen melancholickou bezradností); epické drama (B. Brecht; důraz
na analýzu příběhu a aktivní účast diváka) a absurdní drama
(permanentní krize bez expozice a katastrofy). Znaky: otevřená forma, vícero
dějišť, neomezený čas, více dějových pásem, redukovaná stavba, méně
ostrý konflikt (nemusí být vyřešen), řeči (místo činů),
subjektivizace, divadelní hra.“
Odpověděl/a – 13.září 19:19
Umělecké školy – např. první novočeská básnická škola, . Generace Národního dívadlla, Devětsil, Skupina 42 atd.
Shakespeare a jeho Mnoho povyku pro nic je renesanční komedie.
S. se řadí do uměleckého směru renesance .Jeho dramatická tvroba je tvorba nadčasová, vyjadřuje vztah ke společnosti a je pochopitelná dnešnímu divákovi
Určitě víte, že S, ve svých dramatech často čerpal ze starších antických i středověkých autorů a ovlivnil či insipiroval celou řadu pozdějších autorů.
Mezi stávajícími " školami" je uvedená je Shakespearovská škola, která se pořádá v Anglii, seznamuje posluchače se S. dramaty, ale to je jiný typ.
Zřejmě bych S. zařadila (pokud trváte na škole) do " školy anglického
renesančního dramatu". Tzv shakespearovského dramatu, které zpracovává
různé podněty a využívá lyriky a epiky.
Vl. v
.----
V tomto dramatu
„jde o tz. otevřenou koncepci, do níž patří lyrické drama (Čechov;
konflikt nahrazen melancholickou bezradností); epické drama (B. Brecht; důraz
na analýzu příběhu a aktivní účast diváka) a absurdní drama
(permanentní krize bez expozice a katastrofy). Znaky: otevřená forma, vícero
dějišť, neomezený čas, více dějových pásem, redukovaná stavba, méně
ostrý konflikt (nemusí být vyřešen), řeči (místo činů),
subjektivizace, divadelní hra.“