Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 12.srpen 11:32

Vše se dovíte v odkazu.
http://www.ba­ta.cz/o-nas/z-historie/Tomas-Jan-Bata

"Synovi Tomášovi bylo osmnáct, když otec Tomáš v létě 1932 zahynul při havárii letadla. Firma katastrofu přežila. Strýc Jan, jenž s ní dle závěti převzal i dřívější manažerský tým, dodržel i vše, co bylo naplánováno s Tomíkem: podporoval jeho další akademické vzdělání a zájmy, dbal na to, aby se zúčastňoval běhu podniku. Tak jako otec Tomáš – i strýc Jan stál o Tomíkův názor, bral ho i na služební cesty, připravil mu první řídící funkce. Tomáš se tak stal postupně vedoucím prodejny ve Švýcarsku a v Německu, později ředitelem slavného Obchodního domu ve Zlíně, pracoval v britském ústředí Bati v East Tilbury nedaleko Londýna. A v souvislosti s obavami z Hitlerovy expanze byl nakonec roku 1937 pověřen i vybudováním pobočky a obchodní sítě v Belgii. atd.

Spory, které začaly již za války a které rozdělily baťovský svět na dvě, navíc dlouho ne přesně definované zóny vlivu: na svět strýce Jana Bati, jenž opustil už za války USA a žil v Brazílii, a svět jeho synovce Tomáše. Vlekoucí se soudní jednání v Americe však nebyla jen dalším závažím z dědictví po otci. Zpomalila i vývoj oslabený už znárodněním Zlína a komunistům jen poskytla další argument. Ale i když z majetkového sporu vyšla nakonec vítězně rodina v Kanadě, Tomáš se nikdy nespokojil s faktem, že jméno Jana Bati utrpělo újmu nezaslouženým nařčením z kolaborace a povždy hledal cestu, jak je očistit.

Následovala padesátá léta, svět rozdělený Železnou oponou. Představa, že po válce, když se obnoví doprava a zpřetrhané vztahy, vrátí se baťovské impérium k původním jistotám, se ukázala být jen zbožným přáním. Tomášova nelehká role jeho obnovitele stála obrovské úsilí, protože dokonce i tak bezproblémové podniky, jakým byl třeba indický, i během války prosperující Batanagár, byly náhle vystaveny docela novým, politickým, sociálním a hlavně dekolonizačním tlakům atd.
Nelze zapomenout ani na jeho trvalou snahu o očištění pověsti svého strýce Jana Antonína Bati, jenž zemřel ještě v padesátých letech v Brazílii, se stigmatem zrádce národa uděleným mu komunisty už ovlivněným soudem. A společně s úsilím brazilské rodiny v letitém boji uspěl, když byl Jan v roce 2006 českými soudy skutečně rehabilitován.

annas

Odpověděl/a – 12.srpen 13:30

Vše se dovíte v odkazu.
http://www.ba­ta.cz/o-nas/z-historie/Tomas-Jan-Bata

"Synovi Tomášovi bylo osmnáct, když otec Tomáš v létě 1932 zahynul při havárii letadla. Firma katastrofu přežila. Strýc Jan, jenž s ní dle závěti převzal i dřívější manažerský tým, dodržel i vše, co bylo naplánováno s Tomíkem: podporoval jeho další akademické vzdělání a zájmy, dbal na to, aby se zúčastňoval běhu podniku. Tak jako otec Tomáš – i strýc Jan stál o Tomíkův názor, bral ho i na služební cesty, připravil mu první řídící funkce. Tomáš se tak stal postupně vedoucím prodejny ve Švýcarsku a v Německu, později ředitelem slavného Obchodního domu ve Zlíně, pracoval v britském ústředí Bati v East Tilbury nedaleko Londýna. A v souvislosti s obavami z Hitlerovy expanze byl nakonec roku 1937 pověřen i vybudováním pobočky a obchodní sítě v Belgii. atd.

Spory, které začaly již za války a které rozdělily baťovský svět na dvě, navíc dlouho ne přesně definované zóny vlivu: na svět strýce Jana Bati, jenž opustil už za války USA a žil v Brazílii, a svět jeho synovce Tomáše. Vlekoucí se soudní jednání v Americe však nebyla jen dalším závažím z dědictví po otci. Zpomalila i vývoj oslabený už znárodněním Zlína a komunistům jen poskytla další argument. Ale i když z majetkového sporu vyšla nakonec vítězně rodina v Kanadě, Tomáš se nikdy nespokojil s faktem, že jméno Jana Bati utrpělo újmu nezaslouženým nařčením z kolaborace a povždy hledal cestu, jak je očistit.

Následovala padesátá léta, svět rozdělený Železnou oponou. Představa, že po válce, když se obnoví doprava a zpřetrhané vztahy, vrátí se baťovské impérium k původním jistotám, se ukázala být jen zbožným přáním. Tomášova nelehká role jeho obnovitele stála obrovské úsilí, protože dokonce i tak bezproblémové podniky, jakým byl třeba indický, i během války prosperující Batanagár, byly náhle vystaveny docela novým, politickým, sociálním a hlavně dekolonizačním tlakům atd.
Nelze zapomenout ani na jeho trvalou snahu o očištění pověsti svého strýce Jana Antonína Bati, jenž zemřel ještě v padesátých letech v Brazílii, se stigmatem zrádce národa uděleným mu komunisty už ovlivněným soudem. A společně s úsilím brazilské rodiny v letitém boji uspěl, když byl Jan v roce 2006 českými soudy skutečně rehabilitován."