Historie úprav
Odpověděl/a – 12.červen 11:25
Je rozdíl mezi tím, co vytvořím v hlavě = foném, pak vyslovím = hláska = fón a co napíši = písmeno = grafém.
Hlásky – vyslovuji
1. Samohlásky – 10 fonémů = krátké a dlouhé – a, e, i, o, u, á, é, í, ó, ú. Jim odpovídá 14 grafémů – navíc = y/ý, ů a ě.
Dvojhlásky = ou, v přejatých slovech au, eu
–
2. Souhlásky = 25 souhlásek – b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m,
n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž.
Foném ch = spřežka – zapisuje se dvěma grafémy c + h.
V přejatých slovech pak grafémy – x, q, w – fóny/hláskyú =
výslovnost ks, kvé, dvojité v.
–
Čeština používá 42 písmen (grafémů), tedy 26 písmen základní
latinky doplněných písmeny s třemi různými diakritickými znaménky,
háčkem (ˇ), čárkou (´) a kroužkem
a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o,
ó, p, q, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, w, x, y, ý, z, ž.
Rozlišujeme písmena malá a velká.
Nepočítala jsem je, číslo jsem převzala z odkazu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Abeceda
--
Ptáte se na učivo fonologie a fonetiky. Nedá se stručně vysvětlil.
Fonologie – jednotkou je foném = nejmenší zvuková jednotka odlišující slova mezi sebou – tam x kam – dva fonémy t a k rozlišují slova. Dělí se podle místa a zplsobu artikulace atd.
Fontetika – zkoumá zvukovou stránku – fóny – hlásky tak, jak je slyšíme. – /běš, mněl, diskuze atd./
bal – bál – krátká x dlouhá samohláska , stejně tak 2 písmena. kůra – kúra – dlouhá samohláska jedna, ale písmena 2.
dětský – napíem grafémy – vyslovíme hláskami – děcký.
Pro výslovnost platí určitá pravidla. Když vyslovím /bit/ – nepoznám
púodle kontextu, zda jd o byt nebo byxt.
Existují pravidla výslovnosti, např. spodoba znělosti, nerozlišujeme měkké a tvrdé i/y, ú/ů. Stejně tak pravidla pravoopisu – tvrdé, obojetné a měkké souhlásky atd.
Zkuste podle toho, co jsem uvedla – rozlišit hlásky a písmena.
Odpověděl/a – 12.červen 13:10
Je rozdíl mezi tím, co vytvořím v hlavě = foném, pak vyslovím = hláska = fón a co napíši = písmeno = grafém.
Hlásky – vyslovuji
1. Samohlásky – 10 fonémů = krátké a dlouhé – a, e, i, o, u, á, é, í, ó, ú. Jim odpovídá 14 grafémů – navíc = y/ý, ů a ě.
Dvojhlásky = ou, v přejatých slovech au, eu
–
2. Souhlásky = 25 souhlásek – b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m,
n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž.
Foném ch = spřežka – zapisuje se dvěma grafémy c + h.
V přejatých slovech pak grafémy – x, q, w – fóny/hláskyú =
výslovnost ks, kvé, dvojité v.
–
Čeština používá 42 písmen (grafémů), tedy 26 písmen základní
latinky doplněných písmeny s třemi různými diakritickými znaménky,
háčkem (ˇ), čárkou (´) a kroužkem
a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o,
ó, p, q, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, w, x, y, ý, z, ž.
Rozlišujeme písmena malá a velká.
Nepočítala jsem je, číslo jsem převzala z odkazu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Abeceda
--
Ptáte se na učivo fonologie a fonetiky. Nedá se stručně vysvětlil.
Fonologie – jednotkou je foném = nejmenší zvuková jednotka odlišující slova mezi sebou – tam x kam – dva fonémy t a k rozlišují slova. Dělí se podle místa a zplsobu artikulace atd.
Fontetika – zkoumá zvukovou stránku – fóny – hlásky tak, jak je slyšíme. – /běš, mněl, diskuze atd./
bal – bál – krátká x dlouhá samohláska , stejně tak 2 písmena. kůra – kúra – dlouhá samohláska jedna, ale písmena 2.
dětský – napíem grafémy – vyslovíme hláskami – děcký.
Pro výslovnost platí určitá pravidla. Když vyslovím /bit/ – nepoznám
púodle kontextu, zda jd o byt nebo byxt.
Existují pravidla výslovnosti, např. spodoba znělosti, nerozlišujeme měkké a tvrdé i/y, ú/ů. Stejně tak pravidla pravoopisu – tvrdé, obojetné a měkké souhlásky atd.
Zkuste podle toho, co jsem uvedla – rozlišit hlásky a písmena.
Doplňuji:
Když vyslovím /bit/ – nepoznám bez kontextu, zda jde o byt nebo bit.
Stejně třeba /objet/ – oběd/objet.
více v diskusi