Historie úprav
Odpověděl/a – 5.duben 13:33
Odpovím citátem z Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války:
„Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět. Hlavní věc, aby to každej zkusil, jestli se mu to povede, když to nesmí, aby to moh.“
Odpověděl/a – 5.duben 13:35
Odpovím citátem z Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války:
„Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale
můžou se provádět. Hlavní věc, aby to každej zkusil, jestli se mu to
povede, když to nesmí, aby to moh.“
Doplňuji:
A k tomu samozřejmě patří tato historka:
Nebo takovejhle případ, co se stal v naší ulici před pěti šesti lety. Tam bydlel nějakej pan Karlík v prvním patře. O poschodí vejš moc hodnej člověk, nějakej konzervatorista Mikeš.
Von měl moc rád ženský a taky mezi jinejma počal chodit za dcerou toho pana Karlíka, kterej měI špeditérství a cukrářství a taky měl někde na Moravě knihařství pod ňákou docela cizou firmou. Když se ten pan Karlík dověděl, že ten konzervatorista mu chodí za dcerou, tak ho navštívil v byté a řek mu: ,Vy si mou dceru nesmíte vzít, vy jeden votrapo. Já vám jí nedám!’ ,Dobrá,’ vodpověděl mu pan Mikeš; ,když si ji nesmím vzít, co mám dělat, mám se roztrhat?’
Za dva měsíce přišel pan Karlík znova a přived si svou manželku a voba mu řekli jednohlasně: ,Vy pacholku, vy jste připravil naši dceru vo čest: ,Zajisté,’ odpověděl on jim na to, ,dovolil jsem si ji zkurvit, milostivá paní.’ Ten pan Karlík začal na něj zbytečně řvát, že mu přece říkal, že si ji nesmí vzít, že mu ji nedá, ale von mu docela správně vodpověděl, že si ji taky neveme, a tenkrát že nebyla vo tom žádná řeč, co s ní může dělat. Že se vo tom nejednalo, von že drží slovo, aby byli bez starosti, že von ji nechce, že je charakter, že není kam vítr, tam plášť, a že drží slovo, že když něco řekne, že je to svatý.
A jestli bude kvůli tomu pronásledovanej, tak že si z toho taky nic nedělá, poněvadž má svědomí čistý a jeho nebožka maminka ještě na smrtelný posteli ho zapřísahala, aby nikdy v životě nelhal, a von že jí to slíbil rukoudáním a taková přísaha že je platná. V jeho rodině že vůbec nikdo nelhal a von měl taky vždycky ve škole z mravnýho chování nejlepší známku. Tedy tady vidíte, že se leccos nesmí, ale může, a že cesty můžou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou.“