Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 9.březen 18:36

Řekla bych, že největší okázalost ve vztahu k Bohu se objevila v době baroka. Typické přiblížení k Bohu se projevovalo skrze skutečný svět – Bůh a zrození, smrt, krása, ošklivost; boží nekonečnost x pomíjivost života.

Baroko – období válek, smrt, utrpení, nejistoty, proto víra, duchovno – obrat do vlastního nitra, Bůh x ďábel, dobro x zlo , hyůzy válek x nadpozemský ráj atd.

Takže stavbou chrámů, jejich mohutností, velkolepostí , vnitřní výzdobou,j, scohami, obrazy, duchovními písněmi, alegoriemi atd. oslavovali křesťané Boha, vzdávali mu hold a projevovali úctu

Později se okázalost projevila i v různých díkůvzdáních, poutích, procesích, svěceních, obětech atd.

Různé viditelné projevy totiž prohlubují duchovní život, ale mají jen smyl tehdy, pokud jsou výrazem vnitřního smýšlení. tehdy, jestliže nejsou samoúčelné.
„Nic uvnitř člověka se neděje bez toho,
aby se to projevilo na povrchu;
není vnitřního křesťanského prožitku
bez vnějšího projevu.“

http://www.pas­torace.cz/Tema­ticke-texty/Katolicke-specifika-a-zvlastnosti-KGI.html

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 10.březen 16:37

Řekla bych, že největší okázalost ve vztahu k Bohu se objevila v době baroka. Typické přiblížení k Bohu se projevovalo skrze skutečný svět – Bůh a zrození, smrt, krása, ošklivost; boží nekonečnost x pomíjivost života.

Baroko – období válek, smrt, utrpení, nejistoty, proto víra, duchovno – obrat do vlastního nitra, Bůh x ďábel, dobro x zlo , hyůzy válek x nadpozemský ráj atd.

Takže stavbou chrámů, jejich mohutností, velkolepostí , vnitřní výzdobou,j, scohami, obrazy, duchovními písněmi, alegoriemi atd. oslavovali křesťané Boha, vzdávali mu hold a projevovali úctu

Později se okázalost projevila i v různých díkůvzdáních, poutích, procesích, svěceních, obětech atd.

Různé viditelné projevy totiž prohlubují duchovní život, ale mají jen smyl tehdy, pokud jsou výrazem vnitřního smýšlení. tehdy, jestliže nejsou samoúčelné.
„Nic uvnitř člověka se neděje bez toho,
aby se to projevilo na povrchu;
není vnitřního křesťanského prožitku
bez vnějšího projevu.“

http://www.pas­torace.cz/Tema­ticke-texty/Katolicke-specifika-a-zvlastnosti-KGI.html

Doplňuji:
Ad arygnoc – nejde o moje slova, jak je možné zjistit z citace i odkazu. Takže nesouhlas se vztahuje ke slovům autora článku.

Uvedla jsem, jak se okázalostí projevoval vztah k Bohu v době baroka. Jenže církev to vidí jinak než prostý křesťan, proto upřesňuji.

Ze zkušeností vím, že jakákoliv pravidla se dají vysvětlovat různě, záleží na interpretaci, schopnosti tolerance atd. Takto vznikají nedorozumění.

Stejně u okázalosti -určitě se liší pohled obyčejného věřícího a pohled katolické církve.

Bůh jedná skromně a potichu, Jeho styl nespočívá v okázalosti – řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty." Ale připomíná, že „pokušení Ježíše na poušti spočívalo v okázalé podívané“.

1.Je zřejmé, že církev před skromností upřednostňuje okázalost, i když tím oslabuje křesťanství, možná mu koná i medvědí službu. Vždyť prostému věřícímu stačí víra, kterou má někde uvnitř, Bůh je přece všude, nemusí ho vzývat jen v kostele atd. .

2. Ciktuji z jiného zdroje, že okázalost je věcí církve.

"Okázalost je oslavou Boha, nikoliv vychloubaním se bohatstvím.

Dnešní obřady české katolické církve jsou výsledkem dvou tisíc let vývoje této církve, není to nic nového, není na tom vůbec nic objevného, takhle to jde v katolické církvi už po dlouhá staletí. Okázalostí se vyjadřuje úcta, mše svatá je oběť sloužená na památku poslední večeře Krista, přímo Ježíš určil, že jí jeho následovníci mají slavit a co při tom mají dělat -" A samozřejmě vnější projevy uctívání se vyvinuly na základě dobových zvyklostí a potřeb v každé oblasti trochu jinak."
http://www.blis­ty.cz/art/67824­.html

Talže z toho plyne, že Boha oslavuje svou okázalostí římsko-katolická církev.

více diskuse