annas

Odpověděl/a – 1.únor 14:09

Je to dané historickým vývojem. Není jednoduchá odpověď. Jen stručně.

Podle učebnice Vývoje českého jazyka od kolektivu autorů a Úvod do etymologie od R. Večerky.

FJL patří mezi jazyky indoevropské, italické, z nichž se vyvinuly jazyky románské. Jinak také jazyk kentumový.

CJL je jazyk indoevropský, západoslovanský, jazyk satemový.

FRJ a ANJ – jazyky analytické, CJL – syntetický jazyk

"Indoevropské (IE) jazyky se začaly postupně nářečně diferencovat, tím vznikaly menší nářeční skupiny; tento vývoj se projevil řadou jazykových zvláštností;

Hláskoslovná analýza ukazuje, že v indoevropských jazycích došlo k rozrůznění tím, že byl dvojím způsobem zjednodušen systém souhlásek ( k, g, h), které původně tvořily několik řad (tvrdé a měkké); v části IE jazyků byly změkčené k‘, g‘, h‘ nahrazeny sykavkami s, s‘, z, z‘, čím vznikl rozdíl mezi větví kentumovou a satemovou (podle znění číslovky 100 ve staré latině [kentum] a ve staré perštině [satem]

• kentumové jazyky – uvedené hlásky se nezměnily v sykavky; větve řecká, italická, keltská, germánská, ilyrská, tocharská, anatolská
• satemové jazyky – zde proběhla změna uvedených hlásek na sykavky; větve indická, íránská, arménská, albánská, baltská, slovanská"

--
Francouzština se vyznačuje oslabením koncových samohlásek, nosovkami, tendencí k pevnému slovosledu (analytický jazykový typ). Vyznačuje se velkými rozdíly mezi psanou a mluvenou podobou jazyka. Francouzský pravopis má historický charakter, ve srovnání s mluvenou francouzštinou došlo od renesance jen k minimálním změnám.

Čeština – nosovky zanikly, slovosled určují gramatická pravidla, stálý přízvuk, , fonologický pravopis, ale přihlíží k morfologii a etymologii např. při ohýbání slov atd.

Takže rozdílný jazykový vývoj i v oblasti samohlásek, dalších souhlásek, ovlivněno prostředí, románské jazyky jsou zpěvné, vyjadřují temperament atd.

annas

Odpověděl/a – 16.srpen 18:13

Je to dané historickým vývojem. Není jednoduchá odpověď. Jen stručně.

Podle učebnice Vývoje českého jazyka od kolektivu autorů a Úvod do etymologie od R. Večerky.

FJL patří mezi jazyky indoevropské, italické, z nichž se vyvinuly jazyky románské. Jinak také jazyk kentumový.

CJL je jazyk indoevropský, západoslovanský, jazyk satemový.

FRJ a ANJ – jazyky analytické, CJL – syntetický jazyk

"Indoevropské (IE) jazyky se začaly postupně nářečně diferencovat, tím vznikaly menší nářeční skupiny; tento vývoj se projevil řadou jazykových zvláštností;

Hláskoslovná analýza ukazuje, že v indoevropských jazycích došlo k rozrůznění tím, že byl dvojím způsobem zjednodušen systém souhlásek ( k, g, h), které původně tvořily několik řad (tvrdé a měkké); v části IE jazyků byly změkčené k‘, g‘, h‘ nahrazeny sykavkami s, s‘, z, z‘, čím vznikl rozdíl mezi větví kentumovou a satemovou (podle znění číslovky 100 ve staré latině [kentum] a ve staré perštině [satem]

• kentumové jazyky – uvedené hlásky se nezměnily v sykavky; větve řecká, italická, keltská, germánská, ilyrská, tocharská, anatolská
• satemové jazyky – zde proběhla změna uvedených hlásek na sykavky; větve indická, íránská, arménská, albánská, baltská, slovanská"

--
Francouzština se vyznačuje oslabením koncových samohlásek, nosovkami, tendencí k pevnému slovosledu (analytický jazykový typ). Vyznačuje se velkými rozdíly mezi psanou a mluvenou podobou jazyka. Francouzský pravopis má historický charakter, ve srovnání s mluvenou francouzštinou došlo od renesance jen k minimálním změnám.

Čeština – nosovky zanikly, slovosled určují gramatická pravidla, stálý přízvuk, , fonologický pravopis, ale přihlíží k morfologii a etymologii např. při ohýbání slov atd.

Takže rozdílný jazykový vývoj i v oblasti samohlásek, dalších souhlásek, ovlivněno prostředí, románské jazyky jsou zpěvné, vyjadřují temperament atd.

Francouzština je tedy jiný typ jazyka než čeština, patří mezi tzv. Jazyky izolačního typu, strejně jako angličtina a částečně němina.

Mezi zástupce izolačního typu patří jazyky západní Evropy, např. angličtina, francouzština, zčásti němčina.

V izolačních (analytických) jazycích bývá rod často vyjádřen mimo osobní jméno, v bezprostředním (těsně před jménem) anebo vzdálenějším kontextu, někdy není vyjádřen vůbec a nutno ho identifikovat ze situace, ze znalostí o dané osobě

Čeština je jazyk flexivní, syntetický., rozlišuje rody. Vliv analytického jazyka s projevuje u neskloňovaní ženských příjmení – rozlíší se stejný tvar slovy pan, paní, často není poznat podle křestního jména.