Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 11.prosinec 11:10

  1. vrhnout – zvracet
  2. vrhat – podle SSC

vrhat ned.

  1. prudce házet: vrhat kámen, kamenem (po někom); vrhat koulí
  2. dávat, vysílat 1 (náhle, ve velkém množství): vrhat nové síly do boje; expr. vrhat na někoho vášnivé pohledy
  3. kniž. vrhat na někoho podezření, hanbu působit v neprospěch (postiženého): výpověď svědků vrhá na něho podezření
  4. (o samicích někt. savců) rodit (současně větší počet mláďat): vrhat selata, štěňata

♦ to vrhá (na věc) špatné světlo objasňuje ji v nepříznivém smyslu; poškozuje ji;

vrhat se ned.

  1. skokem, prudkým pohybem se dostávat: vrhat se do vody skákat; expr. vrhat se někomu do náruče; přen. vrhat se do záhuby
  2. útočně přepadat: dravec se vrhá na kořist; vrhat se na protivníka
  3. s úsilím něco začínat: vrhat se do práce;

vrhnout dok. vrhnout někoho do vězení uvrhnout
♦ kostky jsou vrženy je rozhodnuto; akce začala;
vržený příd.: vržený stín průmět tělesa;

vrhnout se dok
.
vrhnout ned. (čin. -hnul, -hla, podst. -hnutí) zvracet

Co na to etymolog J. Rejzek v Etymologickém slovníku:

"Stč. vrci – vrhnout vrhat, vrh atd.,
1.os.přít. vrhu (přešlo do 2. třídy, k
slovesům na -nou-). R. otvergnút’, sln.
vréči, s./ch. vr

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 20.prosinec 1:33

  1. vrhnout – zvracet
  2. vrhat – podle SSC

vrhat ned.

  1. prudce házet: vrhat kámen, kamenem (po někom); vrhat koulí
  2. dávat, vysílat 1 (náhle, ve velkém množství): vrhat nové síly do boje; expr. vrhat na někoho vášnivé pohledy
  3. kniž. vrhat na někoho podezření, hanbu působit v neprospěch (postiženého): výpověď svědků vrhá na něho podezření
  4. (o samicích někt. savců) rodit (současně větší počet mláďat): vrhat selata, štěňata

♦ to vrhá (na věc) špatné světlo objasňuje ji v nepříznivém smyslu; poškozuje ji;

vrhat se ned.

  1. skokem, prudkým pohybem se dostávat: vrhat se do vody skákat; expr. vrhat se někomu do náruče; přen. vrhat se do záhuby
  2. útočně přepadat: dravec se vrhá na kořist; vrhat se na protivníka
  3. s úsilím něco začínat: vrhat se do práce;

vrhnout dok. vrhnout někoho do vězení uvrhnout
♦ kostky jsou vrženy je rozhodnuto; akce začala;
vržený příd.: vržený stín průmět tělesa;

vrhnout se dok
.
vrhnout ned. (čin. -hnul, -hla, podst. -hnutí) zvracet

Co na to etymolog J. Rejzek v Etymologickém slovníku:

"Stč. vrci – vrhnout vrhat, vrh atd.,
1.os.přít. vrhu (přešlo do 2. třídy, k
slovesům na -nou-). R. otvergnút’, sln.
vréči, s./ch. vr
Doplňuji:
Omylem jsem smazala další část odpovědi.

pokračování Rejzkova textu
s./ch.vr

Stč. vrci, 1 .os. přít č. vrhu (přešlo do 2. třídy, k slovesům na -nou-). R. otvergnút’, sln. vréči, s. /ch. vrći, stsl. vrěšti. Psl. *vergti (1.os.přít. *vьrgǫ) je příbuzné s lot. savergt ‘svraštit se’, lat. vergere ‘chýlit se, obracet se’, sti. vrṇákti ‘obrací, otáčí’, vše od ie. *u̯er-g-, rozšířené varianty kořene *u̯er- ‘otáčet, kroutit’. K významu srov. gót. waírpan, něm. werfen ‘vrhat, házet’, toch.

V. Machek uvádí, že vrhati, vrhnouti ve významu zvraceti nevzniklo jen změnou vidu, jak uvádí jedna odp​o​vě​ď, ale přidáním předpony vy-vrhati, vy-vrhnouti.

​Z citace vyplývá, že slova mají stejný původ, ale významy se posunuly, ​tvary upravily atd.​
Při vrhnutí, tedy zvracení ,se obrací žaludek. ​
Při vrhání něčeho nebo na někoho se ten, kdo vrhá (třeba kouli), otáčí, stejně jako předmět či objekt.