Historie úprav

klumprt

Odpověděl/a – 8.listopad 13:47

Bylo mi tenkrát 10 let. Dojížděl autobusem jsem do okresního města do matematické 5.třídy. Lampionový průvod při oslavách VŘSR, představoval takové povyražení, že ačkoli jsem v pionýru mohl říct, že půjdu v okresním městě se školou a ve škole jsem mohl říct, že půjdu doma s pionýrem a přitom nejít nikam, šel jsem v podstatě dobrovolně se svými kamarády doma. Po návratu z průvodu mě čekal doma večerníček Jen počkej, v té době jeden z úplně nejoblíbenějších.

Jeden kamarád měl tetu v Rakousku. Pamatuju si jeho úžasné hračky, například malou promítačku. Jiný kamarád měl tátu u dálničního oddělení VB a u něj jsem poprvé v životě viděl roboty Transformers. Neuvěřitelné. Já měl doma partu igráčků, Škodu 120 na setrvačník, autobus na baterky na ovládání přes kabel, pár angličáků a nějaké další bezvýznamné hračky.

K 10. narozeninám jsem dostal kolo zn. Favorit. bylo mi trochu velké, ale mělo všechno: Světla, přehazovačku, dvě lankové brzdy, blatníky, spoustu odrazek, pumpičku, pologalusky a dalo se na něm jezdit strašně rychle. Nevím přesně, co táta musel podniknout, aby ho získal, ale nebylo to jednoduché.

Moře jsem vůbec v té době ještě neviděl, to ještě čekalo asi 6 nebo 7 let po „převratu“. V létě jsem jezdil na tábory. Já jen po ČSR, ale starší bratři byli tuším i v NDR. V zimě jsme jezdili na chalupu ke známým do Orlických hor lyžovat.

Pokud umožňovalo počasí, tak jsem byl denně venku. Opravdu denně. Aby bylo hezky a já zůstal celý den doma, to bylo prakticky nemyslitelné. Jezdili jsme někde na kole, stavěli bunkry, vedli jsme války (konvenčními zbraněmi – hroudami), lezli jsme po stromech, hledali jsme zajímavé věci na smetišti. Měl jsem tolik pohybu, že jsem nepotřeboval deset kroužků, abych aspoň něco dělal. Pokud jsme šli do pionýra, tak jsme se šli spíš vyřádit než nechat se indoktrinovat nějakou ideologií.

V televizi bylo prd. Leda tak Studio kamarád v neděli, přes týden Vega a Magion a občas nějaký zajímavý večerníček. Velice zřídka večer nějaká veselohra např. s Funesem. Pamatuju si, že Postřižiny se vysílaly s hvězdičkou. My na jihu jsme chytali „rakousko“ (ORF). Příšerně to zrnilo, ale koukat se na to jakžtakž dalo. Nejlepší byl Knight Rider. Dobrý byl i MacGyver. Pak jsme to probírali na druhý den ve škole.

Jedna z nejcennějších západních tiskovin, ke které jsem přišel, byl katalog nějakého rakouského obchodu s elektronikou. Tu jsem si čas od času prohlížel jako u vytržení.

Když jsme pak v roce 1990 se jeli do Rakouska podívat, bylo to jako by barvoslepý začal vidět barevně. Neuvěřitelně pestrá a uklizená země. Každá rakouská vesnice byla bezvadně uklizená, každý dům omítnutý, mnohdy barevně, všude čisto, všude moderní auta. Skoro jako by to tam i jinak vonělo.

klumprt

Odpověděl/a – 8.listopad 13:51

Bylo mi tenkrát 10 let. Dojížděl autobusem jsem do okresního města do matematické 5.třídy. Lampionový průvod při oslavách VŘSR, představoval takové povyražení, že ačkoli jsem v pionýru mohl říct, že půjdu v okresním městě se školou a ve škole jsem mohl říct, že půjdu doma s pionýrem a přitom nejít nikam, šel jsem v podstatě dobrovolně se svými kamarády doma. Po návratu z průvodu mě čekal doma večerníček Jen počkej, v té době jeden z úplně nejoblíbenějších.

Jeden kamarád měl tetu v Rakousku. Pamatuju si jeho úžasné hračky, například malou promítačku. Jiný kamarád měl tátu u dálničního oddělení VB a u něj jsem poprvé v životě viděl roboty Transformers. Neuvěřitelné. Já měl doma partu igráčků, Škodu 120 na setrvačník, autobus na baterky na ovládání přes kabel, pár angličáků a nějaké další bezvýznamné hračky.

K 10. narozeninám jsem dostal kolo zn. Favorit. bylo mi trochu velké, ale mělo všechno: Světla, přehazovačku, dvě lankové brzdy, blatníky, spoustu odrazek, pumpičku, pologalusky a dalo se na něm jezdit strašně rychle. Nevím přesně, co táta musel podniknout, aby ho získal, ale nebylo to jednoduché.

Moře jsem vůbec v té době ještě neviděl, to ještě čekalo asi 6 nebo 7 let po „převratu“. V létě jsem jezdil na tábory. Já jen po ČSR, ale starší bratři byli tuším i v NDR. V zimě jsme jezdili na chalupu ke známým do Orlických hor lyžovat.

Pokud umožňovalo počasí, tak jsem byl denně venku. Opravdu denně. Aby bylo hezky a já zůstal celý den doma, to bylo prakticky nemyslitelné. Jezdili jsme někde na kole, stavěli bunkry, vedli jsme války (konvenčními zbraněmi – hroudami), lezli jsme po stromech, hledali jsme zajímavé věci na smetišti. Měl jsem tolik pohybu, že jsem nepotřeboval deset kroužků, abych aspoň něco dělal. Pokud jsme šli do pionýra, tak jsme se šli spíš vyřádit než nechat se indoktrinovat nějakou ideologií.

V televizi bylo prd. Leda tak Studio kamarád v neděli, přes týden Vega a Magion a občas nějaký zajímavý večerníček. Velice zřídka večer nějaká veselohra např. s Funesem. Pamatuju si, že Postřižiny se vysílaly s hvězdičkou. My na jihu jsme chytali „rakousko“ (ORF). Příšerně to zrnilo, ale koukat se na to jakžtakž dalo. Nejlepší byl Knight Rider. Dobrý byl i MacGyver. Pak jsme to probírali na druhý den ve škole.

Jedna z nejcennějších západních tiskovin, ke které jsem přišel, byl katalog nějakého rakouského obchodu s elektronikou. Tu jsem si čas od času prohlížel jako u vytržení.

Když jsme pak v roce 1990 se jeli do Rakouska podívat, bylo to jako by barvoslepý začal vidět barevně. Neuvěřitelně pestrá a uklizená země. Každá rakouská vesnice byla bezvadně uklizená, každý dům omítnutý, mnohdy barevně, všude čisto, všude moderní auta. Skoro jako by to tam i jinak vonělo.

Doplňuji:
Ještě bych dodal, že jsem popsal své vzpomínky, jak se žilo mně osobně a jak si na tu dobu pamatuju. Historické, ekonomické a politické rozbory bych si nechal na otázky jinak formulované. (Pokud na ně budu chtít odpovídat.)