Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 2.listopad 13:11

Představa o vybouřenosti je pro mnoho lidí hodně zavádějící, znám povícero vztahů (včetně vlastní rodiny), kdy se oba partneři našli za mladého věku (kolem 18ti) a jsou spolu dodnes ve svých 40–50ti letech. Nemohu říct, zda v těch vztazích byly nějaké úlety, protože to pravděpodobně vědí pouze dané osoby, nicméně znám i dlouhodobé vztahy, kde jeden druhému tyto úlety nejen tolerují, ale dokonce je od druhého očekávají. Nechci se zde pouštět do nějakého rozboru lidské psychiky, ale přecejen jsme hnáni zvířecím pudem a takový ten model rodiny – být s jednou nebo jedním partnerem – není ve zvířecí říši moc častý, je nám spíše vštěpován od malička kulturou.

Ve výsledku vše záleží jen na tom, jak jsou jeden k druhému tolerantní a zda se mají rádi. Po 10-ti letech soužití už většinou ten vztah není o lásce a zamilovanosti (i když jsou případy, kde to tak stále je) ale spíše o kamárádství a soužití a pokud se mají rádi a chtějí spolu být, pak spolu budou schopni překousnout jakýkoliv problém, i když půjde o nevěru. Neexistuje pro to žádný návod a žádný daný způsob, jak se k tomu postavit, protože vše závisí individuálně na obou dvou a o tom, co si jsou schopni navzájem tolerovat.

Pokud je tedy otázka, zda ten vztah může vydržet navždy, odpověď na ni vždy bude znít: může. Ale jak to se vším bývá… nemusí.

Co se týče dětí, změní to obrovským způsobem jak chlapa, tak ženskou. Nakonec ovšem může dojít k tomu, že ten chlap, pokud není dostatečně vyspělí, začně vyhledávat dobrodružství jinde, kde bude hledat klid a pohodu přestože své děti miluje a děti zůstanou, jak to už bohužel bývá, odkázány na matku.
Není možné čekat, že dítě ve vztahu dodá tomu soužití něco navíc. Slyšel jsem docela hezké přirovnání (samozřejmě berte s nadsázkou) kdy si po narození dětí chlap řekne „Proboha toto je moje krev, miluji ji a položil bych za ni život… ale kdo je tenhle člověk, se kterým žiju?“
A z mého pohledu (a vím, že se mnou hodně lidí nebude souhlasit) by „tenhle člověk“ měl být nejlepším kamarádem.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 2.listopad 13:13

Představa o vybouřenosti je pro mnoho lidí hodně zavádějící, znám povícero vztahů (včetně vlastní rodiny), kdy se oba partneři našli za mladého věku (kolem 18ti) a jsou spolu dodnes ve svých 40–50ti letech. Nemohu říct, zda v těch vztazích byly nějaké úlety, protože to pravděpodobně vědí pouze dané osoby, nicméně znám i dlouhodobé vztahy, kde jeden druhému tyto úlety nejen tolerují, ale dokonce je od druhého očekávají. Nechci se zde pouštět do nějakého rozboru lidské psychiky, ale přecejen jsme hnáni zvířecím pudem a takový ten model rodiny – být s jednou nebo jedním partnerem – není ve zvířecí říši moc častý, je nám spíše vštěpován od malička kulturou.

Ve výsledku vše záleží jen na tom, jak jsou jeden k druhému tolerantní a zda se mají rádi. Po 10-ti letech soužití už většinou ten vztah není o lásce a zamilovanosti (i když jsou případy, kde to tak stále je) ale spíše o kamárádství a soužití a pokud se mají rádi a chtějí spolu být, pak spolu budou schopni překousnout jakýkoliv problém, i když půjde o nevěru. Neexistuje pro to žádný návod a žádný daný způsob, jak se k tomu postavit, protože vše závisí individuálně na obou dvou a o tom, co si jsou schopni navzájem tolerovat.

Pokud je tedy otázka, zda ten vztah může vydržet navždy, odpověď na ni vždy bude znít: může. Ale jak to se vším bývá… nemusí.

Co se týče dětí, změní to obrovským způsobem jak chlapa, tak ženskou. Nakonec ovšem může dojít k tomu, že ten chlap, pokud není dostatečně vyspělí, začně vyhledávat dobrodružství jinde, kde bude hledat klid a pohodu přestože své děti miluje a děti zůstanou, jak to už bohužel bývá, odkázány na matku.
Není možné čekat, že dítě ve vztahu dodá tomu soužití něco navíc. Slyšel jsem docela hezké přirovnání (samozřejmě berte s nadsázkou) kdy si po narození dětí chlap řekne „Proboha toto je moje krev, miluji ji a položil bych za ni život… ale kdo je tenhle člověk, se kterým žiju?“
A z mého pohledu (a vím, že se mnou hodně lidí nebude souhlasit) by „tenhle člověk“ měl být nejlepším kamarádem.
Doplňuji:
vyspělý*, stydím se