Historie úprav
Odpověděl/a – 3.září 20:19
Vsaď se, že málokterý živnostník za okupace daňově podváděl.
Finanční prostředky si okupanti vyvedli ze státní kasy. Kdo myslíš že
jim pomáhal financovat válku. Všechny okupované státy.
Odpověděl/a – 3.září 21:23
Vsaď se, že málokterý živnostník za okupace daňově podváděl.
Finanční prostředky si okupanti vyvedli ze státní kasy. Kdo myslíš že
jim pomáhal financovat válku. Všechny okupované státy.
Doplňuji:
Agneta, také jsem si myslel, že jsi vzdělanější.
Exilová vláda[editovat zdroj]
V mezinárodním kontextu žádala o odsun všech Němců z odstoupeného území jako první na podzim 1939 polská exilová vláda v Londýně.[12] Tento požadavek vyslovila při kritice Edvarda Beneše a rozhovorů, které od 3. září 1939 vedl v exilu s představiteli sudetoněmeckých sociálních demokratů, zejména s předsedou Wenzelem Jakschem. Zásadní souhlas s transferem německých minorit ze střední a jihovýchodní Evropy britská vláda vyslovila na základě memoranda 2. července 1942, o čemž byl E. Beneš informován britským ministrem zahraničí A. Edenem 7. července 1942.[13] Následně v říjnu 1942 Benešovi doporučila, aby při budoucí realizaci odsunu nekladl příliš velký důraz na kriteria a posuzování viny či neviny jednotlivých Němců.[14] 13. května 1943 dal souhlas k celkovému odsunu Roosevelt při Benešově návštěvě v USA.[zdroj?] Při této návštěvě obdržel Beneš i souhlas sovětské vlády, a to prostřednictvím sovětského velvyslance v USA Bogomolova.[15] V prosinci 1943 souhlas vyslovilo vedení KSČ.[12] Ovšem již na počátku roku 1945 zaujaly Spojené státy k odsunu německých menšin v Evropě rezervovaný postoj.[15]
Vysídlení Němců bylo schváleno na konferenci v Postupimi, kde byly schváleny deportace Němců z Československa, Maďarska a Polska.[16] Kromě tří výše uvedených zemí byli Němci odsunuti také z Holandska (30 000 osob), Francie (9 300), Itálie (9 300), Belgie (7 600) a Lucemburska (6 000).[16]
Vysídlení Němců začalo ještě před koncem války evakuací sudetských Němců před postupující frontou. K samotnému vyhánění začalo docházet již v průběhu Květnového povstání, kdy také začaly útoky na německé civilisty.[17]