Odpověděl/a – 1.srpen 19:28
Není to původem české slovo, jak uvádí také Rejzkův etymologický slovník::
panika – „nepřiměřené zděšení působící
zmatek’, panický. Z něm. Panik, fr. panique
tv. a to od řeckého deĩma panikón ‘panický
strach, strach z Pana’ od jména
řeckého boha plodnosti a stád Pana,
protože se věřilo, že iracionální hromadný
strach (zvláště u vojáků či zvířat)
je způsoben jeho nenadálým objevením
(býval zobrazován s kozlími rohy
a paznehty).“
Odpověděl/a – 2.srpen 10:06
Není to původem české slovo, jak uvádí také Rejzkův etymologický slovník::
panika – „nepřiměřené zděšení působící
zmatek’, panický. Z něm. Panik, fr. panique
tv. a to od řeckého deĩma panikón ‘panický
strach, strach z Pana’ od jména
řeckého boha plodnosti a stád Pana,
protože se věřilo, že iracionální hromadný
strach (zvláště u vojáků či zvířat)
je způsoben jeho nenadálým objevením
(býval zobrazován s kozlími rohy
a paznehty).“
Doplňuji:
Sice jste se ptal na pravopis slova panika, ale doplni jste otázku. .
Takž k jejímu dodatku.
Přídavné jméno odvozené od podst. jména panika se čte tvrdě –
panycký.
Existuje ještě homonymní přídavné jméno, které se čte měkce –
paňický – – původ český od slova panic – to od pan6 (jer) – jer
zanikl, v odvozených slovech zůstalo ň – výraz zastaralý pro muže,
který si zachoval pohlavní čistotu.
Strach
Jinak diskuse