Historie úprav
Odpověděl/a – 3.květen 14:11
1. Znám tradici stínání živého kohouta u nás, a to z Vesnického románu Karoliny Světlé. Světlá popsala skutečnost. U nás tento zvyk zanikl v 2. pol. 19. století. Ale našla jsem na netu, že se tento zvyk v některých slovanských zemích ještě udržuje.
Předkřesťanského původu bylo obětování zvířat při dožínkových oslavách, tak jako stínání kohouta a shazování kozla, původně přinášených bohům jako dík za dobrou úrodu. Nejrozšířenější bývalo stínání kohouta jakožto součást slavení posvícení, ale docházelo k němu i v závěru masopustního období, o letnicích, o pouti, při dožínkách nebo o svatbách.
Kohout byl ubit, konal se obřad nebo byl sťat katem, tomuto procesu přihlížela celá vesnice. Ubití kohouta cepem se někdy účastnili mládenci, kteří měli zavázané oči a povzbuzovali je přihlížející, to jen zvyšovalo krutost tohoto zvyk.--
2. Dnes má u nás tradice stínání kohouta, jehož kořeny jsou tedy
hledány ve formě obřadní oběti živého zvířete, spojené nejspíše
s vírou v plodonosnost takové oběti nebo jako poděkování za úrodu
především rovinu zábavnou a živý kohout figuruje nikoliv jako krvavá
oběť, jejíž tělo je po náležité úpravě snědeno, aby její síla
vešla do všech, kdo ochutnají, nýbrž jakožto hlavní cena zábavného
soutěžení, kdo poslepu sekne dřevěným mečem maketu kohouta, umístěnou
v prostoru soutěžní plochy.
V obcích, kde se stínání v současnosti koná, není již součástí
obyčeje kdysi nezbytný průvod z kohoutem ani jeho veřejné odsouzení za
zlé skutky, které napáchal. Kohout tedy již není ztělesněním zla a
nepořádků, které je třeba očistnou obětí ze společenství obce vymítit
a není již ani starobylou formou poděkován za úrodu či nositelem plodivé
síly pro ty, kdož ho snědí. Průběh obyčeje, jeho pravidla i napínavost,
lákavá zejména pro děti, jsou ovšem i tak hodné pozornosti a dost
možná, že také u Vás zkusíte tento zvyk obnovit.
Postupy v minulosti byly různé – viz Karolina světlá. . Dále v diplomové práci Masopust od Lenky Novotné
ftp://ftp.plavsko.cz/lenka.pdf
Jinak povídání o Łapanje kokota najdete v odkazu.
http://www.jugendaktiv-nl.de/index.php/wen/nalogi/kokot
Odpověděl/a – 3.květen 16:45
1. Znám tradici stínání živého kohouta u nás, a to z Vesnického románu Karoliny Světlé. Světlá popsala skutečnost. U nás tento zvyk zanikl v 2. pol. 19. století. Ale našla jsem na netu, že se tento zvyk v některých slovanských zemích ještě udržuje.
Předkřesťanského původu bylo obětování zvířat při dožínkových oslavách, tak jako stínání kohouta a shazování kozla, původně přinášených bohům jako dík za dobrou úrodu. Nejrozšířenější bývalo stínání kohouta jakožto součást slavení posvícení, ale docházelo k němu i v závěru masopustního období, o letnicích, o pouti, při dožínkách nebo o svatbách.
Kohout byl ubit, konal se obřad nebo byl sťat katem, tomuto procesu přihlížela celá vesnice. Ubití kohouta cepem se někdy účastnili mládenci, kteří měli zavázané oči a povzbuzovali je přihlížející, to jen zvyšovalo krutost tohoto zvyk.--
2. Dnes má u nás tradice stínání kohouta, jehož kořeny jsou tedy
hledány ve formě obřadní oběti živého zvířete, spojené nejspíše
s vírou v plodonosnost takové oběti nebo jako poděkování za úrodu
především rovinu zábavnou a živý kohout figuruje nikoliv jako krvavá
oběť, jejíž tělo je po náležité úpravě snědeno, aby její síla
vešla do všech, kdo ochutnají, nýbrž jakožto hlavní cena zábavného
soutěžení, kdo poslepu sekne dřevěným mečem maketu kohouta, umístěnou
v prostoru soutěžní plochy.
V obcích, kde se stínání v současnosti koná, není již součástí
obyčeje kdysi nezbytný průvod z kohoutem ani jeho veřejné odsouzení za
zlé skutky, které napáchal. Kohout tedy již není ztělesněním zla a
nepořádků, které je třeba očistnou obětí ze společenství obce vymítit
a není již ani starobylou formou poděkován za úrodu či nositelem plodivé
síly pro ty, kdož ho snědí. Průběh obyčeje, jeho pravidla i napínavost,
lákavá zejména pro děti, jsou ovšem i tak hodné pozornosti a dost
možná, že také u Vás zkusíte tento zvyk obnovit.
Postupy v minulosti byly různé – viz Karolina světlá. . Dále v diplomové práci Masopust od Lenky Novotné
ftp://ftp.plavsko.cz/lenka.pdf
Jinak povídání o Łapanje kokota najdete v odkazu.
http://www.jugendaktiv-nl.de/index.php/wen/nalogi/kokot
Doplňuji:
Zjistila jsem, že text z odkazu nejde přeložit, i když se dá celkem
pochopit , ale je to náročnější. Proto doplňuji.
Takže tradice, která je podobná té naší, starý slovanský zvyk. . U nás se kohoutovi hlava sťala, u L. S. se utrhla.
Łapanje kokota
„Chytání(trhání) kohouta“, soutěž spjatá s oblastí Dolní Lužice,
jejímž vítězem se stává ten, kdo utrhne při jízdě ve cvalu na koni
hlavu nebo křídla kohoutovi, který je uvázán v určité výšce. Vítěz
si pak může se zavázanýma očima z kruhu dívek vybrat královnu. Dříve
se používal kohout živý, v průběhu 20. století se začal nahrazovat
kohoutem mrtvým..
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEi%C4%8Dt%C3%AD_Srbov%C3%A9