Historie úprav
Odpověděl/a – 24.duben 13:07
„Vezmi materiál v půl čtvrté noci čtvrtého týdne ve čtvrtém měsíci ve čtvrtou noční hodinu a jdi v noci sám a nezalekni se démonů. Poté jdi do svého domu a odpočívej uvnitř dva týdny. Pak vezmi materiál a zhotov mnoho malých kousků, to jest na hlavu jeden velký kus, také na ruce dva kusy a i na trup nech velký kus. atd. atd.“ To jsou první věty ze starého hebrejského rukopisu, který zřejmě pochází z patnáctého století. Popisuje návod na stvoření golema. Text je obsáhlý a dál bazíruje na obecném vztahu mezi písmeny abecedy a lidskými orgány, protože – jak známo – svět, a tudíž i člověk byl dle Starého zákona stvořen slovem.
Dle legendy je stvoření připisováno pražskému Maharalovi, tedy vrchnímu rabínu Jehudu Löwovi ben Becalelovi, který tu zemřel 17. září 1609, a golem se kvůli tomu stal spolu s Kafkou a Švejkem s půllitrem piva i jedním ze symbolů Prahy. I když prý nelze najít jediný přesvědčivý důvod, proč by měl být spojen s golemem právě on. Ani ve spisech jeho žáků není o golemovi zmínka, ty se nacházejí až ve spisech ze začátku XIX. století.
Ve středověké hebrejštině má výraz golem dvojí význam: někdy označuje tělo vytvořené za pomoci magie z hlíny, ale v jiném kontextu znamená „duchovní tělo“, které existuje vedle. Nejspíš proto se někteří učenci, jako například Gershom Scholem, domnívají, že praxe stvoření golema zahrnuje především vytvoření formy těla z prachu a poté vstup do extatického prožitku. V ten moment zažil mág symbolickým způsobem oživení těla. Šlo o dosažení mystické zkušenosti: poznat Boha skrze způsob, jakým on sám stvořil člověka.
Z toho lze asi usuzovat i na to, proč tato zkušenost byla postupně zapomenuta a až materialistické XIX. století magický rituál proměnilo v pohádkovou legendu o umělé bytosti, která sloužila rabi Löwovi v domácnosti či měla chránit židovská ghetta před pogromy. Golém se oživoval či usmrcoval dle legendy šémem, tedy slovem. Problém s golemem byl prý tehdy, když nepracoval: hromadila se v něm ohromná síla. Jednou, když ho rabín zapomněl umrtvit, z přetlaku začal ničit staré Židovské Město. Tehdy si rabi Löw uvědomil, jakou nebezpečnou figuru stvořil.
Co to byl šém: o jaké kouzelné slovo šlo. Podle jedné tradované skazky měl golem na čele napsáno slovo EMET, pravda. Když se všk umazalo písmeno E, zbyl MET, a to je smrt. Golem byl mrtvý. Podobně jako když u logos umažeme s: zbude logo. Ze živého slova, které cosi pojmenovává, se stane jen mrtvá značka, za kterou si lze představit ledascos. Tím se z příběhu Goléma stala aktuální zpráva.
Odpověděl/a – 25.duben 12:22
„Vezmi materiál v půl čtvrté noci čtvrtého týdne ve čtvrtém měsíci ve čtvrtou noční hodinu a jdi v noci sám a nezalekni se démonů. Poté jdi do svého domu a odpočívej uvnitř dva týdny. Pak vezmi materiál a zhotov mnoho malých kousků, to jest na hlavu jeden velký kus, také na ruce dva kusy a i na trup nech velký kus. atd. atd.“ To jsou první věty ze starého hebrejského rukopisu, který zřejmě pochází z patnáctého století. Popisuje návod na stvoření golema. Text je obsáhlý a dál bazíruje na obecném vztahu mezi písmeny abecedy a lidskými orgány, protože – jak známo – svět, a tudíž i člověk byl dle Starého zákona stvořen slovem.
Dle legendy je stvoření připisováno pražskému Maharalovi, tedy vrchnímu rabínu Jehudu Löwovi ben Becalelovi, který tu zemřel 17. září 1609, a golem se kvůli tomu stal spolu s Kafkou a Švejkem s půllitrem piva i jedním ze symbolů Prahy. I když prý nelze najít jediný přesvědčivý důvod, proč by měl být spojen s golemem právě on. Ani ve spisech jeho žáků není o golemovi zmínka, ty se nacházejí až ve spisech ze začátku XIX. století.
Ve středověké hebrejštině má výraz golem dvojí význam: někdy označuje tělo vytvořené za pomoci magie z hlíny, ale v jiném kontextu znamená „duchovní tělo“, které existuje vedle. Nejspíš proto se někteří učenci, jako například Gershom Scholem, domnívají, že praxe stvoření golema zahrnuje především vytvoření formy těla z prachu a poté vstup do extatického prožitku. V ten moment zažil mág symbolickým způsobem oživení těla. Šlo o dosažení mystické zkušenosti: poznat Boha skrze způsob, jakým on sám stvořil člověka.
Z toho lze asi usuzovat i na to, proč tato zkušenost byla postupně zapomenuta a až materialistické XIX. století magický rituál proměnilo v pohádkovou legendu o umělé bytosti, která sloužila rabi Löwovi v domácnosti či měla chránit židovská ghetta před pogromy. Golém se oživoval či usmrcoval dle legendy šémem, tedy slovem. Problém s golemem byl prý tehdy, když nepracoval: hromadila se v něm ohromná síla. Jednou, když ho rabín zapomněl umrtvit, z přetlaku začal ničit staré Židovské Město. Tehdy si rabi Löw uvědomil, jakou nebezpečnou figuru stvořil.
Co to byl šém: o jaké kouzelné slovo šlo. Podle jedné tradované skazky měl golem na čele napsáno slovo EMET, pravda. Když se všk umazalo písmeno E, zbyl MET, a to je smrt. Golem byl mrtvý. Podobně jako když u logos umažeme s: zbude logo. Ze živého slova, které cosi pojmenovává, se stane jen mrtvá značka, za kterou si lze představit ledascos. Tím se z příběhu Goléma stala aktuální zpráva.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/fejeton-o-golemovi-aneb-emet-a-met-dqq-/p_kultura.aspx?c=A140224_215243_p_kultura_wag
Doplňuji:
K Vašemu doplnění otázky:. I v anglickém zdroji je jen zmínka
o pražském golemovi.
Ve starých židovských spisech se dočteme, že rabínů, kteří dokázali pracovat s šémem a oživit golema bylo v židovské historii poměrně dost. Talmud vyjmenovává hned pět takových mistrů, v pozdější době se mezi ně zařadil rabbi Eliazer z Wormsu nebo Elijahú ben Juda z Chelmu.
Ze všech legend o golemovi je však nejznámější a nejslavnější legenda o golemu pražském.